18 C 236/2022-43 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 35 403,36 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne 29. 3. 2019 smlouvu [číslo] s produktovým názvem„ [název] [ulice] v hotovosti měsíční 08/2018“. Na základě této smlouvy byly žalovanému při jejím uzavření poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal původnímu věřiteli zaplatit poplatek v částce 15 733 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy při sazbě 29 % ročně, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkovou částku 31 733 Kč se žalovaný zavázal splatit v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 1 763 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkem uhradil pouze 5 363 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo věřiteli právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaný v prodlení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni 1. 2. 2022 ve výši 840,62 Kč a sankčních poplatků ve výši 2 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Žalovaná částka 35 403,36 Kč sestává z dlužné části jistiny ve výši 13 723,28 Kč, dlužné části poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 11 180,08 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 8 000 Kč, a sankčních poplatků ve výši 2 500 Kč. Dále žalobce požadoval výše uvedený kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 840,62 Kč, běžící smluvní úrok ve výši 29 % ročně z dlužné části jistiny 13 723,28 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a běžící zákonný úrok z prodlení rovněž z částky 13 723,28 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh neuhradil, přestože byl k plnění vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaný spolu dne 29. 3. 2019 sjednali dohodu označenou jako Smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo]. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, a to v hotovosti při uzavření smlouvy. Obdržení jistiny zápůjčky žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal za poskytnutí a spravování zápůjčky zaplatit poplatek ve výši 15 733 Kč („ poplatek za zápůjčku“), který se skládal z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy při sazbě 29 % ročně v částce 3 921 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 412 Kč a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 400 Kč. Celkovou částku 31 733 Kč (jistina + poplatek za zápůjčku) se žalovaný zavázal splatit v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 1 763 Kč, z toho poslední splátka činila 1 762 Kč (prokázáno smlouvou o zápůjčce [číslo]). Při uzavírání smlouvy si předchůdce žalobce vyžádal od žalovaného informace o jeho osobních, příjmových a výdajových poměrech (prokázáno zákaznickou kartou). Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkem uhradil 5 363 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z předmětné smlouvy z původního věřitele na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek). V důsledku neplnění podmínek smlouvy žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 10. 2. 2022 k okamžitému splacení (do dne 17. 3. 2022) všech dlužných částek po splatnosti plynoucích ze smlouvy o zápůjčce, které ke dni 1. 2. 2022 dle evidence žalobce činily v souhrnu 36 243,98 Kč včetně příslušenství. Současně s výzvou zaslal žalobce žalovanému oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 (prokázáno výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 včetně oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2022 (prokázáno výzvou k úhradě dluhu - předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2022 včetně dokladu o odeslání). 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Původní věřitel uzavřel smlouvu v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 6. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú., ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ust. § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z.s.ú.). Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Porušení uvedené povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, v němž SDEU vyslovil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto nep