18 C 246/2022-18 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 27 989,63 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě reg [číslo], která byla mezi účastníky uzavřena dne 8. 10. 2019. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr, a to až do výše stanoveného úvěrového limitu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož byl ze strany žalobce opakovaně vyzýván k úhradě splatných dlužných částek včetně příslušenství a poplatků. Protože ani poté dlužnou částku neuhradil, prohlásil žalobce celý úvěr za splatný ke dni 25. 11. 2021. Žalovaný dosud žalobci dluží na jistině částku 27 989,63 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok (ke dni 27. 6. 2022) ve výši 1 874,23 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení (ke dni 27. 6. 2022) ve výši 1 680,75 Kč. Dále žalobce požadoval smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení ode dne 28. 6. 2022 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, přestože mu byla zaslána předžalobní upomínka. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. Žalobce souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne 8. 10. 2019 smlouvu o úvěru ke kreditní kartě reg [číslo], na základě které poskytl žalobce žalovanému revolvingový úvěr do výše stanoveného úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč a vydal mu kreditní kartu. Sjednaná úroková sazba ke dni uzavření činila 19,90 % ročně. Minimální výše měsíční splátky činila 5 % z částky vyčerpané ke dni vystavení výpisu, vždy alespoň 500 Kč Součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro ČSOB kreditní kartu a sazebník. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úroky a hradit poplatky za související služby. Úvěr bylo možné čerpat prostřednictvím kreditní karty, tedy např. platbou u obchodníka, výběrem hotovosti z bankomatu. Před uzavřením smlouvy zjistil žalobce příjmy a výdaje žalovaného a provedl jeho lustraci v registrech BRKI a SOLUS (prokázáno smlouvou o úvěru k ČSOB kreditní kartě, žádostí o poskytnutí úvěru, předsmluvními informacemi). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož byl ze strany žalobce opakovaně vyzýván k úhradě splatných dlužných částek včetně příslušenství a poplatků. Protože ani poté dlužnou částku neuhradil, prohlásil žalobce celý úvěr za splatný ke dni 25. 11. 2021 (prokázáno poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 21. 7. 2021, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 27. 11. 2021). Žalovaný dosud žalobci dluží na jistině částku 27 989,63 Kč s příslušenstvím, které spočívá v kapitalizovaném smluvním úroku ke dni 27. 6. 2022 ve výši 1 874,23 Kč a kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ke dni 27. 6. 2022 ve výši 1 680,75 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). K uhrazení dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2022 včetně podacího lístku). Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Soud proto dále žalobci přiznal kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to jednak kapitalizovaný do dne 27. 6. 2022 a dále běžící od 28. 6. 2022 do zaplacení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvodu pro její prodloužení. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu: - 1 120 Kč (zaplacený soudní poplatek) - Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.) o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 a.t.) o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ a.t.) - 252 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 572 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.