18 C 257/2022-32 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 11 816,28 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne 18. 3. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství v celkové výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost úvěru připadala na den 18. 5. 2020. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, na úvěr uhradil pouze částku 14 400 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 18. 5. 2020. Ode dne 19. 5. 2020 je tak žalovaný v prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena z původního věřitele na žalobce. Žalovaný doposud dluží na jistině částku 7 579,40 Kč a na příslušenství včetně kapitalizovaného smluvního úroku částku 7 649,79 Kč. Dále žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 236,88 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny od 19. 5. 2020 do 28. 11. 2021). Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobce omluvil. Žalovaný se bez včasné a důvodné omluvy k jednání nedostavil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“). 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Žalovaný a právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 18. 3. 2019 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Příslušenství úvěru činilo 12 188 Kč a skládalo se z úroku ve výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasního poplatku ve výši 2 700 Kč. Celkovou splatnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal smluvnímu věřiteli splatit formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 18. 3. 2019 včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru, žádostí o úvěr). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, zaplatil celkem 14 400 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena z původního věřitele na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 a 1. 2. 2022 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 včetně výpisu ze seznamu postupovaných pohledávek a dohody o úplatě za postoupení pohledávek, potvrzením o provedení transakce, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 a 1. 2. 2022). Žalovaný byl k zaplacení zbývající dlužné částky před podáním žaloby vyzýván, přičemž mu byla stanovena lhůta k úhradě do 12. 5. 2022 (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 2. 5. 2022 včetně podacího archu). 6. Po právní stránce posoudil soud vztah účastníků (resp. právního předchůdce žalobce a žalovaného) jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda právní předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce se z jednání nařízeného na den 22. 11. 2022 omluvil a nemohl tak být o této skutečnosti ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 poučen. K doplnění tvrzení a důkazů o posuzování úvěruschopnosti žalovaného byl žalobce písemně vyzván. 14. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že smlouva byla uzavřena na základě vyplněné žádosti žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů a výdajů a požadovanou výši úvěru. Správnost poskytnutých údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem na žádosti. Na základě této žádosti byla s odbornou způsobilosti posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. 15. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že v době sjednání smlouvy žalovaný bydlel v nájmu, měl střední vzdělání, byl rozvedený, nevyživoval žádné dítě do 26 let a byl zaměstnán u [právnická osoba] Na [ulice] 1, [obec] se mzdou 18 598 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného činily dle žádosti 6 410 Kč měsíčně. Použitelný měsíční příjem žalovaného tak činil 12 188 Kč. Údaje byly ověřeny proti pracovní smlouvě žalovaného a potvrzení zaměstnavatele. Předchůdce žalobce rovněž prověřil žalovaného v insolvenčním rejstříku, a to s negativním výsledkem. Žalobce doložil pracovní smlouvu žalovaného ze dne 11. 4. 2006, jeho mzdový list za rok 2018 ze dne 31. 1. 2019 a čestné prohlášení žalovaného o místě jeho skutečného bydliště. Ze mzdového výměru vyplývá, že čistá mzda žalovaného se v roce 2018 pohybovala v rozmezí od 15 306 Kč do 41 275 Kč. Právní předchůdce žalobce sice zjistil příjem žalovaného, avšak stejnou pozornost nevěnoval zjišťování jeho skutečných výdajů, když se spokojil jen s tvrzením žalovaného. Původní věřitel neprovedl dotazy na osobu žalovaného v registrech dlužníků (Centrální evidence exekucí, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací či