18 C 313/2022-15 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 23. 1. 2008 smlouvu o zřízení a vedení extra konta, jejímž předmětem byl závazek žalobce jakožto banky vést pro žalovanou běžný účet. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti tím, že přečerpala prostředky do nepovoleného debetu, rozhodl se žalobce odstoupit dne 9. 4. 2021 v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami od smlouvy. V této souvislosti bylo žalované dne 28. 7. 2021 zasláno oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, jímž byla žalovaná informována o zrušení běžného účtu ke dni 28. 7. 2021. Konečný zůstatek na účtu ve výši - 16 654 Kč byl ke dni 30. 7. 2021 převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Dlužnu částku žalovaná neuhradila, přestože byla k jejímu zaplacení vyzvána předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. K výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a v řízení byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Účastníci platně uzavřeli dne 23. 1. 2008 smlouvu, na základě které se žalobce (jakožto banka) zavázal poskytovat žalované (jakožto klientovi) služby Extra konto, Platební karta I, II a III, Expresní linka KB a přímé bankovnictví„ Mojebanka“. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobce. Předmětem této smlouvy bylo mj. zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet] pro žalovanou (prokázáno smlouvou ze dne 23. 1. 2008, všeobecnými obchodními podmínkami). Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, a proto žalobce dopisem ze dne 9. 4. 2021 oznámil žalované, že odstupuje od produktů a služeb, které žalovaná u žalobce využívá (prokázáno oznámením ze dne 9. 4. 2021). Dopisem ze dne 28. 7. 2021 informoval žalobce žalovanou, že ke dni 28. 7. 2021 byl její běžný účet zrušen. Vzhledem k tomu, že předmětný zrušený běžný účet žalované vykazoval ke dni 28. 7. 2021 debetní zůstatek (dluh) ve výši 16 654 Kč, který nebyl uhrazen, byla tato pohledávka na základě všeobecných obchodních podmínek převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. [bankovní účet] (prokázáno oznámením o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 28. 7. 2021, výpisem z účtu ze dne 30. 7. 2021). Přes výzvu k plnění zaslanou žalované, žalovaná dosud na zažalovanou pohledávku ničeho nezaplatila (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 20. 1. 2022 včetně podacího archu). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o běžném účtu dle § 708 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník („obch. z.“), ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013. Dle § 708 odst. 1 obch. z. smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. 7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce, tak jak byl žalobou uplatněn, je důvodný, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvodu pro její prodloužení. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 os.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, neboť advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.) o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2. a.t.) o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ a.t.). -) 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.