18 C 93/2022-22 — Okresní soud v Kolíně

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal zaplacení zažalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu k službě Twisto účet. Žalobce se smlouvou zavázala uhradit vybraným e-shopům kupní cenu za žalovanou (zákazníka), poskytnout možnost zákazníkovi zřídit si Twisto kartu, prostřednictvím které má zákazník možnost platby do výše schváleného kreditního rámce, a to vše prostřednictvím zřízeného Twisto účtu, který zákazníkovi umožňuje odložit platby až o 45 dní. [příjmení], kterou zákazník prostřednictvím karty zaplatí, je připsána do jeho měsíčního vyúčtování, které má pak povinnost uhradit v souladu s obchodními podmínkami. V daném případě žalovaná využila služeb v celkové výši [částka]. Poplatky za prodloužení splatnosti pak činí [částka]. Žalovaná uhradila jednotlivá vyúčtování pouze částečně, a to celkem v částce [částka]. Dosud tak dluží žalobci částku [částka] Vedle uvedené částky žalobce požadoval dlužné poplatky za prodlení žalované ve výši celkem [částka]. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky bezvýsledně vyzvána předžalobní upomínkou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobce souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4. o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Mezi žalobcem a žalovanou došlo pomocí prostředků komunikace na dálku dne [datum] k uzavření smlouvy o službě Twisto účet. Touto smlouvou se žalobce zavázal zřídit žalované službu Twisto účet, na základě které žalovaná disponovala finančními prostředky až do sjednaného limitu. Pomocí uvedeného účtu byla žalovaná oprávněna provádět platby za zboží nebo služby ve vybraných e-shopech. Naproti tomu se žalovaná zavázala hradit žalobci za poskytnuté služby poplatky dle sjednaného ceníku. Žalované byla dále rovněž poskytnuta tzv. Twisto karta, která sloužila jako platební prostředek, kterým lze zaplatit kupní cenu za zboží prostřednictvím účtu. Celkem žalovaná využila služeb v rozsahu [částka], poplatek za prodloužení splatnosti činí [částka], přičemž žalovaná na tyto dlužné částky uhradila pouze [částka]. Dále dluží žalovaná žalobci částku [částka] na poplatcích za prodlení účtovaných v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem žalobce. Dle posledního vyúčtování byl celkový dluh splatný dnem [datum]. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku právního zástupce žalobce ze dne [datum]. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku. Žalobce prokázal existenci a výši žalobou uplatňované pohledávky. Naproti tomu v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaná na žalovanou částku něčeho uhradila. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Soud proto dále žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné částky představující výši poskytnutých služeb dle § 1970 o.z. ve spojení s nař. vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] do zaplacení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částek: [částka] (zaplacený soudní poplatek); [částka] za advokátem žalobce učiněné tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.), přičemž mimosmluvní odměna za tyto tři úkony právní služby činí do podání návrhu 3 x [částka] (§ 14b odst. 1 bod 2 a.t.), [částka] jako paušální náhrada hotových výdajů advokáta za úkony do podání návrhu, která činí 3 x [částka] (§ 14b odst. 5 písm. a/ a.t.); [částka] (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).