19 C 127/2022 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 175 327 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že dne [datum] podala u Finančního úřadu pro Středočeský kraj přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosince 2012. Dne [datum] vydal správce daně platební výměr, kterým stanovil výši daně. Žalobkyně dne [datum] navrhla opravu údaje o nabytí právní moci tohoto platebního výměru. Správce daně její návrh zamítl, a proto podala proti uvedenému platebnímu výměru žalobu, o níž Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 14. 12. 2020, č.j. 51 Af 41/2020 – 30. Kasační stížnost, kterou proti tomuto rozsudku žalobkyně podala, zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum], č.j. 6 Afs 22/2021 – 21. [příjmení] řízení a navazující soudní řízení správní tak trvalo od roku 2013 do roku 2022, tedy po nepřiměřeně dlouhou dobu. Přitom žalobkyně průtahy nezpůsobila a v soudním řízení správním šlo výlučně o řešení právních otázek. Z tohoto důvodu žalobkyně dne [datum] požádala žalovanou o zadostučinění v penězích. Při určení jeho výše vychází z částky 15 000 Kč za rok délky řízení zvýšené o inflaci za období let 2012 až 2021, tj. z částky 18 075 Kč za rok délky řízení a celkem 146 106 Kč. Tuto částku žalobkyně dále zvýšila o 20 % na 175 327 Kč, protože řízení bylo zatíženo mimořádným průtahem. Žádost žalobkyně o odškodnění však ministerstvo financí postoupilo ministerstvu spravedlnosti, přestože k jejímu projednání není příslušné. 2. Žalovaná se ve vyjádření k žalobě postavila na stanovisko, že žaloba je předčasná, protože dosud neuplynula lhůta pro předběžné projednání požadavku žalobkyně. 3. Z přiznání žalobkyně k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosince 2012 soud zjistil, že je žalobkyně podala Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj – územní pracoviště v [obec] dne [datum]. 4. Z platebního výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosince 2012 soud zjistil, že jej Finanční úřad pro Středočeský kraj – územní pracoviště v [obec] vydal dne [datum]. Jeho obsah odpovídá tomu, co žalobkyně tvrdila v daňovém přiznání. 5. Z podání doručeného Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj – územní pracoviště [obec] dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně požádala o doručení stejnopisu vydaného platebního výměru s doložkou o právní moci. Této žádosti Finanční úřad pro Středočeský kraj – územní pracoviště [obec] vyhověl dne [datum], jak vyplývá z doručenky. 6. Z podání doručeného Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj – územní pracoviště [obec] dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně navrhla opravu doložky o právní moci vyznačené na doručeném stejnopisu platebního výměru. 7. Ze sdělení Finančního úřadu pro Středočeský kraj – územní pracoviště [obec] ze dne [datum] žalobkyni soud zjistil, že správce daně odmítl tuto opravu provést. Toto vyrozumění správce daně doručil žalobkyni dne [datum], jak vyplývá z doručenky. 8. Z žaloby, kterou žalobkyně podala dne [datum], soud zjistil, že se jí žalobkyně domáhala zrušení vydaného platebního výměru a vrácení věci správci daně k dalšímu řízení. Krajský soud v Praze uvedenou žalobu odmítl usnesením ze dne 14. 12. 2020, č.j. 51 Af 41/2020 – 30, které zástupci žalobkyně doručil dne [datum]. 9. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, č.j. 51 Af 41/2020 – 30, podala žalobkyně kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 16. 2. 2022, č.j. 6 Afs 22/2021 – 21, jenž nabyl právní moci dne [datum]. 10. Žalobkyně tedy dne [datum] podala Finančnímu úřadu Středočeský kraj – územní pracoviště [obec] přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosince 2012, na jehož základě správce daně vydal dne [datum] platební výměr, ve kterém převzal tvrzení žalobkyně uvedená v daňovém přiznání. Poté, co jeho stejnopis k žádosti žalobkyně správce daně žalobkyni doručil dne [datum], žalobkyně navrhla opravu doložky o právní moci, kterou správce daně odmítl provést a dne [datum] o tom vyrozuměl žalobkyni. Proti uvedenému platebnímu výměru podala dne [datum] žalobkyně žalobu, kterou Krajský soud v Praze odmítl usnesením ze dne 14. 12. 2020, č.j. 51 Af 41/2020 – 30, jež zástupci žalobkyně doručil dne [datum]. Kasační stížnost podanou proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 16. 2. 2022, č.j. 6 Afs 22/2021 – 21, jenž nabyl právní moci dne [datum]. 11. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. 12. Podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. 13. Podle čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod podmínky a podrobnosti upravuje zákon. 14. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 15. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. 16. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány. 17. Podle § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 18. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 19. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 20. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 21. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 22. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 23. Právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, mají účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 Úmluvy, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na daná správní řízení navazoval či nenavazoval soudní přezkum (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] 2021). 24. [příjmení] řízení včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jednak se (mimo jiné) dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde tak o řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a tudíž jeho účastníkovi svědčí právo na přiměřenou délku tohoto řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3118/2020). 25. I žalobkyni proto příslušelo právo na přiměřenou délku daňového řízení, na které je v poměrech projednávané věci nutno pohlížet v souvislosti s navazujícím soudním řízením správním. 26. Pokud žalovaná poukazovala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3922/2020, v němž dovolací soud přijal opačný závěr, přehlíží, že předmětem daňového řízení v tam projednávané věci byl požadavek daňového subjektu na převedení přeplatku na dani z přidané hodnoty na daň z příjmu fyzických osob. 27. Je-li zdaňovací období kratší než 1 rok, podává se da