19 C 42/2022 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 613, [částka]. V žalobních důvodech uvedla, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, a dne [datum] proto splnil povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku. Povinnost zaplatit tento poplatek žalovaný nesplnil za období od listopadu 2018 do prosince 2020 Celkem tak na tomto poplatku dluží [částka] na jistině. Vedle toho se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení za období do [datum], a to ve výši 613, [částka]. Žalovaný tuto pohledávku žalobkyně nesplnil ani přes výzvu žalobkyně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání postupem podle § 115a o.s.ř. Soud usnesením ze dne 9. 2. 2022, č.j. 19 C 42/2022 – 12, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí. Se zřetelem k tomu, že se k této výzvě nevyjádřil, soud předpokládá, že ani žalovaný k němu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Za souhlasu obou účastníků řízení tak soud rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný je od srpna 2012 poplatníkem televizního poplatku. Žalobkyně skutkově tvrdila, že žalovaný nesplnil povinnost platit televizní poplatek za období od listopadu 2018 a od prosince 2020. V řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný tuto povinnost splnil, popřípadě že by ji splnil ve větším rozsahu, než skutkově tvrdila žalobkyně. Česká pošta, s.p., jako zástupce žalobkyně pak žalovaného dopisy ze dne [datum] a ze dne [datum] vyzvala ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení. Žalovaný oznámil, že se stal od srpna 2012 poplatníkem televizního poplatku (§ 8 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb.). Jako vlastníku (držiteli) televizního přijímače mu vznikla povinnost platit televizní poplatek (§ 2 odst. 2 a § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.) v měsíční výši [částka] (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb.) splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.). Za období od listopadu 2018 do prosince 2020 je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni [částka]. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení v zákonné výši v zákonné výši 9 % p.a. z jednotlivých měsíčních částek televizního poplatku, které dospěly v období od [datum] do [datum], ve výši 9, 75 % p.a. z jednotlivých měsíčních částek televizního poplatku, které dospěly v období od [datum] do [datum], a ve výši 10 % p.a. z jednotlivých měsíčních částek televizního poplatku, které dospěly v období od [datum] do [datum], ode dne následujícího po jejich splatnosti do [datum], tj. celkem 613, [částka] (§ 10 zákona č. 348/2005 Sb., § 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Za období po [datum] žalobkyně zaplacení úroku z prodlení po žalovaném nežádá a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). Celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 4 123, [částka]. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně procesně úspěšné žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení, jež spočívají v soudním poplatku zaplaceném za řízení ve výši [částka]. Náklad vynaložený žalobkyní na zastupování advokátem soud nemá za účelně vynaložený. Pokud žalobkyně sama spravuje agendu televizních poplatků a následně ji předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali zaměstnanci zařazení do právního útvaru žalobkyně (k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 70, s. 193, pod [číslo] nález ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 405/14, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 74, s. 375, pod [číslo] nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1727/14, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 74, s. 577, pod [číslo] nebo nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3768/15). Tento závěr se neprosadí pouze v poměru k jedné paušální náhradě hotových výdajů (žaloba) po [částka] (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů), neboť na ni by žalobkyni vzniklo právo i v případě, že by se nedala v řízení zastoupit advokátem (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). Dále žalobkyni vzniklo právo na jednu paušální náhradu hotových výdajů (výzva k plnění ze dne [datum]) po [částka] (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Naopak by žalobkyni – kdyby se byla nedala zastoupit – nevzniklo právo na náhradu za daň z přidané hodnoty. Celkem je tak žalovaný povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka].