19 C 47/2022 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 67, [částka]. V žalobních důvodech uvedla, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače, a dne [datum] proto splnila povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku. Povinnost zaplatit tento poplatek žalovaná nesplnila za období za období od ledna do září 2021 Celkem tak na tomto poplatku dluží [částka] na jistině. Vedle toho se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroku z prodlení za období do [datum], a to ve výši 67, [částka]. Žalovaná tuto pohledávku žalobkyně nesplnila ani přes výzvu žalobkyně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání postupem podle § 115a o.s.ř. Soud usnesením ze dne 9. 2. 2022, č.j. 19 C 47/2022 – 11, vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda s takovým postupem souhlasí. Se zřetelem k tomu, že se k této výzvě nevyjádřila, soud předpokládá, že ani žalovaná k němu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Za souhlasu obou účastnic řízení tak soud rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaná byla jako podnikatelka od ledna 2017 poplatnicí televizního poplatku. Žalobkyně skutkově tvrdila, že žalovaná nesplnila povinnost platit televizní poplatek za období od ledna do září 2018, a v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná tuto povinnost splnila. Žalobkyně žalovanou dopisem ze dne [datum] vyzvala ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení. Žalovaná oznámila, že se stala od ledna 2017 poplatnicí televizního poplatku (§ 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Jako vlastníku (držiteli) televizního přijímače jí vznikla povinnost platit televizní poplatek (§ 2 odst. 2 a § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.) v měsíční výši [částka] (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb.), a to čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí (§ 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.). Za období od ledna do září 2018 je tak žalovaná povinna zaplatit žalobkyni [částka]. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovanou je úrok z prodlení v zákonné výši 8, 25 % p.a. z jednotlivých měsíčních částek televizního poplatku, které dospěly před [datum], a v zákonné výši 8, 5 % p.a. z jednotlivých měsíčních částek televizního poplatku, které dospěly po [datum], ode dne následujícího po jejich splatnosti do [datum], tj. celkem 146, [částka] (§ 10 zákona č. 348/2005 Sb., § 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Za období po [datum] žalobkyně zaplacení úroku z prodlení po žalované nežádá a soud potud nemohl překročit žalobní žádost (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). Celkem je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 1 282, [částka]. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně procesně úspěšné žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení, jež spočívají v soudním poplatku zaplaceném za řízení ve výši [částka]. Náklad vynaložený žalobkyní na zastupování advokátem soud nemá za účelně vynaložený. Pokud žalobkyně sama spravuje agendu televizních poplatků a následně ji předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali zaměstnanci zařazení do právního útvaru žalobkyně (k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 70, s. 193, pod [číslo] nález ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 405/14, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 74, s. 375, pod [číslo] nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1727/14, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 74, s. 577, pod [číslo] nebo nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3768/15). Tento závěr se neprosadí pouze v poměru k dvěma paušálním náhradám hotových výdajů (výzva k plnění ze dne [datum] a žaloba) po [částka] (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů), neboť na ně by žalobkyni vzniklo právo i v případě, že by se nedala v řízení zastoupit advokátem (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). Naopak by žalobkyni – kdyby se byla nedala zastoupit – nevzniklo právo na náhradu za daň z přidané hodnoty. Celkem je tak žalovaná povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka].