19 C 9/2022 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení [částka] s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaný dne [datum] způsobil poškozenému [jméno] [příjmení] v souvislosti s plněním pracovních úkolů poškozeného újmu na zdraví. Pro uvedený trestný čin jej uznal vinným Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 3. 9. 2019, č.j. 1 T 32/2019 – 255, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2019, č.j. 13 To 276/2019 – 275, nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně jako pojistitelka odpovědnosti zaměstnavatelky poškozeného za škodu nahradila poškozenému ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného ve výši [částka], bolestné ve výši [částka], náklady na léčení a odměnu za zpracování lékařského posudku ve výši [částka], ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] a škody na věci ve výši [částka], celkem tedy [částka]. V této výši má žalobkyně za žalovaným postižní pohledávku. Žalovaný ji nesplnil ani přes výzvu žalobkyně ze dne [datum]. Jejím příslušenstvím je proto úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Protiprávní čin žalovaného se stal v [obec], a proto je podle čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalovaného. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49 o.s.ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle § 153b odst. 3 o.s.ř. rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Soud doručil žalovanému žalobu a předvolání k prvému jednání ve věci dne [datum], tedy více než deset dnů přede dnem jeho konání, přičemž žalovaný byl upozorněn, že jestliže se k němu bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vydán rozsudek pro zmeškání. Žalovaný se přesto bez omluvy k prvému nařízenému jednání ve věci nedostavil. Žalobkyně, která se dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Se zřetelem k tomu, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, soud podle § 153b odst. 1 o.s.ř. vydal rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, s tím, že tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu, měl za nesporná. Věc právně posoudil podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), § 265 odst. 1, § 269 odst. 1 a 4, § 271a odst. 1, § 271c odst. 1, § 271d, § 271e, § 271k odst. 1 a 2, § 273 odst. 1, § 274 odst. 1 a § 275 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 1 odst. 1 písm. b), § 2 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů, § [číslo], § [číslo], § [číslo], § [číslo], § [číslo], § [číslo], § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně procesně úspěšnému žalobci přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], které sestávají ze soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši [částka] a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši [částka] (čtyři úkony právní služby po [částka] při tarifní hodnotě [částka], a to převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění ze dne [datum], žaloba a účast při jednání konaném dne [datum], a dále čtyři paušální náhrady hotových výdajů po [částka], celkem tedy [částka], a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka], a cestovné ve výši [částka] při cestě vlakem [obec] – [obec] a zpět dne [datum] a náhrada za promeškaný čas v rozsahu čtyř půlhodin po [částka], tj. [částka]). Náklad na podání ze dne [datum], soud nemá za účelně vynaložený, neboť jím žalobkyně doplnila návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]).