20 C 146/2021-99 — Okresní soud v Kolíně

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství s tvrzením, že se s manželem vzájemně odcizili, z manžela má strach, dochází ke sporům mezi manželem a její matkou, manželka se odstěhovala ze společné domácnosti a nechce se k manželovi vrátit. 2. Manžel s rozvodem manželství nesouhlasil. Za třicet let společného soužití došlo mezi manžely k rozporům, které vždy vyřešili tak, že jejich manželství bylo dáváno za příklad. S manželkou ještě v minulém roce trávili dovolené, starali se o zahradu, rekonstruovali dům; žili spolu jako manželé po ekonomické i intimní stránce. 3. Z provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] (prokázáno oddacím listem). Z manželství se narodilo jedno nyní již zletilé dítě (prokázáno výpisem z CEO). Mezi manžely bylo nesporné a vyplývá to i z konceptu dohody, že spolu jednali o vypořádání společného jmění pro účely nesporného rozvodu. 5. Pokud jde o soužití manželů, z výpovědí účastníků vyplývá, že před podáním návrhu na rozvod manželství účastníci žili ve společné domácnosti. Manžel dal manželce k jejím padesátinám blahopřání, v němž se o ní a o jejich vztahu vyjadřuje velice hezky (prokázáno blahopřáním). Společně se starali o dům, manželka vařila, prala a uklízela a během roku 2021 spolu manželé trávili společné dovolené. V průběhu řízení manželka opustila společnou domácnost a nehodlá se do ní vrátit (prokázáno výpověďmi účastníků). Především z výpovědi manželky je zřejmé, že vztah manželů je výrazně narušený, přestože se manžel snaží o jeho zachování, jak opakovaně deklaroval ve své výpovědi i v každém svém vyjádření vůči soudu. Jeho snaha zachovat manželství se odráží i v dopise adresovaném manželce (prokázáno nedatovaným dopisem). Z výpovědi manželky i z jejího chování v průběhu řízení je však zřejmé, že její odmítavý postoj není jen aktuálním rozmarem nebo důsledkem hormonálních procesů, jak naznačoval manžel. Je pravdou, že účastníci prakticky až do zahájení řízení žili zdánlivě spokojeně, nicméně manželka již drahnou dobu pociťovala nespokojenost s jejich vztahem. Je možné, že ji nevyjádřila dostatečně důrazně nebo že si manžel nechtěl její postoj připustit. V celém průběhu řízení ho odmítal, přestože manželka ve své výpovědi zcela autenticky a přesvědčivě popsala opakované chování manžela, kvůli němuž se nyní rozhodla jejich soužití ukončit. Věrohodnost výpovědi manželky snižuje SMS zpráva, kterou chtěla prokázat žárlivé chování manžela – jde o zprávu odesílanou, nikoliv přijatou, soud proto pochybuje o její autenticitě. Přesto si lze těžko představit, že by manželka dokázala takové rozrušení, jaké při své výpovědi dala najevo. Soud tedy uvěřil výpovědi manželky v tom směru, že již delší dobu byla v manželství nespokojená a že situace se dostala do bodu, kdy opustila společnou domácnost a soužití s manželem již nelze obnovit. 6. K příčinám nespokojenosti manželky se vztahem soud zjistil, že před deseti až dvanácti lety začal manžel projevovat nespokojenost s tím, že žijí v domě, který má manželka po rodičích a kde mu nic nepatří. Vážné neshody se mezi manžely projevily před osmi lety, když se manželka rozhodla opustit trvalou domácnost. Spolu se synem účastníků chtěla zůstat v bytě svého syna z předešlého manželství. Tam je manžel vyhledal a manželku přesvědčil, aby se vrátila (prokázáno výpověďmi obou manželů), od té doby ji ale začal kontrolovat a podezříval ji, že udržuje vztahy s jinými muži. Žárlivé chování manžela je prokázáno výpovědí manželky, která je podpořena rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Manžel jím byl shledán vinným, že několika ranami pěstí napadl poškozeného se slovy, že se poškozený zajímá o jeho ženu. Manžel v trestním řízení před soudem vypověděl, že poškozený se vulgárně vyjadřoval o něm i o manželce a že od manželky věděl, že jí poškozený dělá návrhy na schůzku, nabízí doprovod, zve na víno apod. Poškozený ve své svědecké výpovědi v trestním řízení před soudem uvedl, že ho manžel podezříval z toho, že mu„ brousí za ženou“ (viz protokol o hlavním líčení). Soud naopak neuvěřil výpovědi manžela, který líčil vztah účastníků jako idylický. Výpověď manžela de facto popírají jeho vlastní procesní vyjádření. Manžel si například na den přesně vzpomíná na vyjádření manželky k její domnělé nevěře. Zvláštně působí i jeho nadšený popis svatby syna, která byla poznamenána„ pouze“ tím, že manželka odešla o půl třetí ráno někam na dvacet pět minut s jiným mužem - což manžel přešel (tím způsobem, že manželce řekl, že se mu to nelíbí). Manžel v podstatě potvrdil, co o podsouvané nevěře (z žádného provedeného důkazu nevyplývá) na svatbě vypověděla manželka. 7. Soud neprovedl k důkazu SMS zprávy z čísla [tel. číslo], které manželka označila jako důkaz po koncentraci řízení. Jako nadbytečné soud neprovedl dodatečně založené fotografie a videa, kterými chtěl manžel prokazovat, že spolu manželé v roce 2021 trávili dovolené; tato skutečnost vyplývá již z fotografií, které soud k důkazu provedl. Pro nadbytečnost soud neměl za potřebné opětovně žádat policii o zprávu o zásahu v domě účastníků, neboť provedení tohoto zásahu je mezi účastníky nesporné a skutkový stav je v potřebném rozsahu zjištěn z ostatních důkazů, zejména z trestního spisu. 8. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 9. Soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří manželské společenství, ani jeden z manželů nechce manželské soužití obnovit a v manželství setrvat. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v setrvalých projevech žárlivosti ze strany manžela. 10. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 o. z., soud návrhu na rozvod manželství vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.