20 C 79/2022-30 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala peněžitého plnění z titulu smlouvy o úvěru FlexiBusiness. Vedle dlužné jistiny ve výši 17 294,94 Kč požadovala poplatky za upomínky z [datum], z [datum] a ze [datum] po 600 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena. 3. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o bankovních produktech, podle níž žalobkyně měla poskytovat žalované kontokorentní úvěr Flexikredit (prokázáno smlouvou o bankovních produktech). Žalobkyně a žalovaná sjednaly výši povoleného limitu na 15 000 Kč, minimální měsíční kreditní příjem na polovinu tohoto limitu, úrokovou sazba ze splatného Flexikreditu 24 % ročně, poplatek za zaslání každé upomínky 600 Kč; ve stejné výši je tento poplatek uveden i v sazebníku poplatků (prokázáno dispozicemi a sazebníkem poplatků). Při překročení povoleného limitu byla žalobkyně oprávněna převést debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet (prokázáno zvláštními ujednáními ke kontokorentnímu úvěru Flexikredit). Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované; výše příjmu, z níž žalobkyně vycházela, odpovídá výpisům z účtu žalované. Žalobkyně si opatřila údaje o splátkách jiných úvěrů žalované (prokázáno vyjádřením k posouzení úvěruschopnosti). Na běžném účtu měla žalovaná v květnu 2021 zaznamenán debet – 18 762,42 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu). Na úvěrový účet byla zapsána pohledávka ve výši 19 294,94 Kč, na kterou byly v říjnu 2021 připsány platba ve výši 750 Kč a 1 250 Kč (prokázáno výpisy z úvěrového účtu a platební historií a tabulkou amortizace). Žalobkyně vyhotovila tři upomínky určené žalované (prokázáno upomínkami ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]), za které si účtovala po 600 Kč (prokázáno platební historií); není prokázáno, že tyto upomínky žalované také odeslala. Dne [datum] žalobkyně vyhotovila a dne [datum] odeslala žalované oznámení o zesplatnění (prokázáno oznámením a podacím archem). Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k plnění (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem). Z produktových podmínek komerčního bankovnictví soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění. 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru spočívající v oprávnění žalované překročit pohledávku ze svého účtu vedeného žalobkyní až do sjednaného limitu. Soud vzal za prokázané, že žalovaná v květnu 2021 přečerpala povolený debet a žalobkyně využila svého práva a otevřela úvěrový účet. Z důvodu prodlení žalované pak v září 2021 došlo k zesplatnění úvěru. Při zohlednění plateb žalované z října 2021 je žalobou uplatněný nárok opodstatněný po skutkové i právní stránce. Soud přiznal žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala úhrady poplatků za tři upomínky, protože žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně odeslání upomínek žalované. K jednání se žalobkyně nedostavila, soud jí proto nemohl poskytnout příslušné poučení. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 17 627,29 Kč (90,8 %) a neúspěšná co do částky 1 800 Kč (9,2%), má proto nárok na poměrnou část náhrady ve výši 81,6 %. Žalobkyni by v plné výši náležela náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Ty sestávají z odměny za tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a žaloba) po 1 900 Kč dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu a náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý z úkonů. Tvrzení a důkazy k prověření úvěruschopnosti měla žalobkyně zahrnout přímo do žaloby, proto soud nepovažoval za účelné jejich doplnění zvláštním podáním. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. byla žalobkyni přiznána náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů zastoupení.