6 C 102/2022-114 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 22 734 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 2. 2022 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 3 363,29 Kč a úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 18 000 Kč od 1. 2. 2022 do 23. 2. 2022 a ve výši 8,5 % ročně z částky 18 000 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 60 710 Kč. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 12. 10. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč. Dle smlouvy činil smluvní úrok 64,59 %. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 1 202 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný neuhradil ničeho. Protože žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, byl úvěr ke dni 30. 1. 2022 zesplatněn. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 3 363,29 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný o uhrazení dluhu upomenut. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 12. 10. 2021, přílohy [číslo] k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru z téhož dne, dodatku [číslo] k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru z téhož dne, prohlášení klienta k informacím o úvěru, předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru ze dne 23. 9. 2021 a z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 14. 10. 2021 bylo zjištěno, že smlouvou [číslo] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 48 splátkách po 1 202 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 50 592 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 64,59 %. V článku 6. 1. úvěrové smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitne v prodlení delším než 30 dní. Dále byla v článku 6.5 smlouvy sjednána smluvní pokuta pro případ, že v den zesplatnění nebude zaplacena nová jistina, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou. Dne 13. 10. 2021 poukázala žalobkyně částku 18 000 Kč na účet 0 [bankovní účet]. 5. Z hodnocení klienta ze dne 12. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl svůj průměrný čistý měsíční příjem ve výši 20 812 Kč, ve výdajích uvedl náklady na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 2 603 Kč, spoření ve výši 99 Kč, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby apod.) jsou uvedeny v nulové výši. Žalovaný dále uvedl, že zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec], je svobodný a bydlí u rodičů. 6. Z přehledu transakcí na účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že na tento účet byla dne 17. 6. 2021 poukázána částka 21 940 Kč, dne 19. 7. 2021 částka 26 230 Kč, dne 23. 8. 2021 částka 21 183 Kč a dne 21. 9. 2021 částka 3 370 Kč, všechny od [právnická osoba] Dále byla na uvedený účet od [obec] správy sociálního zabezpečení poukázána částka 11 655 Kč jako nemocenské. Počáteční zůstatek ke dne 1. 6. 2021 činil 96,69 Kč, konečný – 1 499,06 Kč. 7. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 22. 9. 2021 neměl žalovaný v uvedeném rejstříku zápis. 8. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne 22. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný dosáhl skóre 207 bodů, což představuje III. (tedy nejhorší) kategorii, znamenající vyšší riziko zhoršené platební morálky (úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). 9. Z upomínek ze dne 27. 12. 2021 a 25. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní upozorněn na skutečnost, že neuhradil splátky splatné dne 25. 11. 2021, 25. 12. 2021 a 25. 1. 2022 a byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. 10. Z oznámení ze dne 30. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení veškerých závazků ve výši 22 734 Kč do deseti dní. 11. Z předžalobní výzvy a podacího archu ze dne 21. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, v níž byl vyzván k okamžitému splacení svých závazků. 12. Podle § 86 odst. 2 zák. č 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele. Přestože žalovaný neuplatnil námitku neplatnosti ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 15. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3. 2020 ve věci C -679/18 jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v Ostravě ze dne 25.10. 2018 Soudní dvůr dospěl k závěru, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle § 588 zákona č. 89/2010 Sb., o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. 1 As 30/2015-39 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). 17. Soud proto hodnotil, zda žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy o úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně především nijak nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného,