6 C 111/2022-25 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 16 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 713,97 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 16 000 Kč od 15.6. 2021 do zaplacení, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 179 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 256 Kč, poplatku za upomínání ve výši 150 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 20.11. 2020 se společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 16 000 Kč. Pro případ prodlení se splácením byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Žalovaná neuhradila předchůdkyni žalobkyně ničeho, proto vznikl předchůdkyni žalobkyně rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 6 256 Kč a v souvislosti s upomínáním žalované jí vznikly náklady ve výši 217 Kč a dále za tři upomínky po 50 Kč ve výši 150 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.6. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované postupitelem oznámeno. Žalovaná přes upomínku dluh neuhradila. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 11. 8. 2022 č.j. 6 C 111/2022-12 vyzvána, aby doplnila svá žalobní tvrzení o tom, jakým způsobem původní věřitel posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr a k těmto tvrzením označila důkazy. 3. Žalobkyně přes výzvu soudu svá žalobní tvrzení k těmto skutečnostem nedoplnila a vzala žalobu ohledně částky 6 406 Kč představující smluvní pokutu ve výši 6 256 Kč a paušální náklady na upomínání ve výši 150 Kč zpět. Soud proto řízení v tomto rozsahu dle § 96 odst. 2 věta prvá zák. č. 99/1963, o občanském řízení soudním (dále jen „o.s.ř.“), zastavil. Žalobkyně nadále požadovala zaplacení 16 000 Kč představující jistinu, úrok z prodlení ve výši 1 713,97 Kč a dále od 15.6. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 5. Soud provedl důkazy smlouvou o úvěru ze dne 6.4. 2020 [číslo] potvrzením o verifikační platbě ze dne 6.3. 2020, výpisem z účtu předchůdkyně žalobkyně [číslo] dohodou o postoupení pohledávek ze dne 4.6. 2021, potvrzením o úplatě za postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25.6. 2021, upomínkami ze dne 19.5. 2020, 5.6. 2020 a ze dne 16.6. 2020 a předžalobní výzvou ze dne 9.11. 2021. 6. Z těchto důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] května [číslo], [obec a číslo], a žalovaná uzavřely dne 6.4. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] v níž se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se jej zavázala spolu s poplatkem a úrokem vrátit nejpozději do 5.5. 2020 [právnická osoba] poukázala žalované částku 16 000 Kč na účet [bankovní účet] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4.6. 2021 přešla pohledávka na žalobkyni a postoupení pohledávky bylo dne 7.7. 2021 oznámeno žalované. Předchůdkyně žalobkyně žalovanou o úhradu dlužné částky upomínala, před podáním žaloby byla žalované právním zástupcem žalobkyně zaslána upomínka. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zák. č 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z., kterou předchůdkyně žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele. Přestože žalovaný byl v řízení nečinný a neuplatnil námitku neplatnosti smlouvy ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 11. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3. 2020 ve věci C -679/18 jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v Ostravě ze dne 25.10. 2018 Soudní dvůr dospěl k závěru, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle § 588 zákona č. 89/2010 Sb., o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. 1 As 30/2015-39 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.