6 C 132/2022-22 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 4 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splatit nejpozději do 1. 11. 2019, ale neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 přešla pohledávka na žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Podle § 115a o.s.ř. bylo rozhodnuto bez projednání věci na základě předložených listinných důkazů. Svá tvrzení žalobkyně doložila smlouvou o úvěru, potvrzením o provedené platbě ze dne 2. 10. 2019, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2022 a předžalobní upomínkou. Z žalobkyní předložených listinných důkazů a ze sdělení [právnická osoba] ze dne 14. 9. 2022, které si soud vyžádal, zjistil soud tento skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit do 1. 11. 2019. Žalovaná úvěr čerpala, nevrátila však ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2021 přešla pohledávka na žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Žalobkyně tedy vstoupila do postavení původního věřitele a je oprávněna spornou pohledávku vymáhat vlastním jménem a na svůj účet. V řízení žalobkyně prokázala existenci a výši sporné pohledávky i to, že je v řízení aktivně legitimována k podání žaloby. Žalovaná v řízení netvrdila, tedy ani neprokázala, že dluh uhradila. Žalobkyni dále má ve smyslu § 1970 o.z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná. V posuzované věci vznikly žalobkyni tyto náklady: za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále náhrada nákladů právního zastoupení podle za dva úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta po 100 Kč za každý z úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 189 Kč jako náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.