6 C 88/2022-33 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 94 866,06 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 11 527,62 Kč za období od 24.1. 2019 do 22.5. 2020, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 874,41 Kč za období od 24.1. 2019 do 22.5. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 92 631,06 Kč od 17.9. 2021 do zaplacení a s úrokem 12,3 % ročně z částky 92 631,06 Kč od 29.1. 2021 do zaplacení. Uvedla, že se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], dne 24.1. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním splácet, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se zavázala splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 1 788,81 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami úvěr ke dni 22.5. 2020 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.9. 2021 přešla pohledávka na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná přes upomínku dluh neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], a žalovaná uzavřely dne 24.1. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – expres půjčka, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč s pevnou roční úrokovou sazbou 12,3 %. 4. Ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 16.6. 2022 předchůdkyně žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované hodnotili individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi. Kontrolovali veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Dále se z tabulky posouzení úvěruschopnosti podává, že žalovaná uvedla svůj čistý příjem ve výši 11 713 Kč, tento příjem byl ověřen z běžného účtu vedeného u předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná dále uvedla, že je zaměstnána na dobu určitou, je vdaná, čistý příjem domácnosti uvedla ve výši 45 000 Kč, žije v pronajatém domě/bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost. Dosavadní interní splátky činily 2 467,33 Kč. 5. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23.6. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 22.5. 2020 a žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky 99 885,37 Kč do 8.6. 2020. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.9. 2021 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupníkem a žalobkyní jako postupitelem bylo zjištěno, že touto smlouvou postoupila společnost [právnická osoba] pohledávky, mimo jiné i pohledávku za žalovanou, jež je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dne 29.9. 2021. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 12.11. 2021, bylo zjištěno, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu. 8. Podle § 86 odst. 2 zák. č 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele. Přestože žalovaná byla v řízení nečinná a neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 11. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3. 2020 ve věci C [číslo] jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v Ostravě ze dne 25.10. 2018 Soudní dvůr dospěl k závěru, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle § 588 zákona č. 89/2010 Sb., o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. 1 As 30/2015-39 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). 13. Soud proto hodnotil, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy o úvěru řádně prověřila schopnost žalované splácet předmětný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. Předchůdkyně žalobkyně především nijak nezjišťovala a neověřovala výdaje žalované. Nevyžádala si například nájemní smlouvu, doklady SIPO či výpisy z účtu. Důkladnější prověření úvěruschopnosti žalované bylo namístě zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaná měla poměrně nízký příjem 11 713 Kč měsíčně, zaměstnání měla toliko na dobu určitou a již splácela splátky ve výši 2 467,33 Kč. 14. Vzhledem k tomu, že k jednání se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, nemohli být poučeni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání skutečnosti, že předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Jak vyplývá z konstantní judikatury, nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s.