7 C 148/2022-57 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 2 482,47 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. V souladu se smlouvou byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč a současně kreditní karta, jejímž prostřednictvím byla oprávněna čerpat peněžní prostředky. Čerpaný úvěr se žalovaná zavázala splácet v měsíčních minimálních splátkách, jejichž výše byla vždy uvedena v aktuálním výpisu ke kreditní kartě. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, v důsledku čehož předchůdce žalobkyně dne [datum] ukončil smlouvu a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Aktuální výše úrokové sazby dle úrokového lístku společnosti [právnická osoba] činila 17,88 % ročně. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná doposud dluží žalobkyni částku v žalované výši spolu s příslušenstvím. Svůj dluh neuhradila, přestože k plnění byla vyzvána předžalobní upomínkou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a v řízení byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. Žalované byl na základě této smlouvy poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky byla oprávněna čerpat pomocí kreditní karty MoneyCard [příjmení] [příjmení] Standard, která jí byla vydána. Žalovaná se zavázala úvěr splácet včetně sjednaných úroků a poplatků, a to ve výši a v termínu splatnosti, které byly uvedeny vždy v aktuálním výpisu z úvěrového účtu s tím, že minimální splátka byla stanovena na 5 % z úvěrového rámce. Roční úroková sazba činila dle Úrokového lístku 17,88 %. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas. Z důvodu prodlení žalované s placením minimální povinné splátky původní věřitel dopisem ze dne [datum] celý úvěr zesplatnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] nabyla žalobkyně s účinností ke dni [datum] pohledávku za žalovanou. K úhradě dlužné částky ve výši 2 528,63 Kč s příslušenstvím (z toho 339,47 Kč činí dlužná jistina úvěru, 2 143 Kč dlužné poplatky, 36,48 Kč úroky z úvěru kapitalizované ke dni [datum] a 9,68 Kč úroky z prodlení kapitalizované ke dni [datum]) byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána upomínkou ze dne [datum]. Soud tak má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná platně uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s rámcem 10 000 Kč. Podmínky stanovené ve smlouvě žalovaná řádně neplnila, a proto původní věřitel využil svého práva a zesplatnil celý úvěr ke dni [datum]. Pohledávka za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni. Žalovaná tak dluží ke dni podání žaloby žalovanou částku s příslušenstvím. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaná dlužnou částky uhradila. Soud proto vyhověl žalobě a uložil žalované uhradit dluh tak, jak byl vyčíslen v žalobě včetně příslušenství spočívajícím ve smluvním úroku a v zákonném úroku z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) dle § 14b odst. 1 bod 1. ve spojení s 11 odst. 1 písm. a, d vyhl. [číslo] Sb, advokátního tarifu, ve věci po 200 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, 21% DPH advokáta ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tedy celkem 1 489 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.