7 C 220/2022-22 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 3 543 Kč s příslušenstvím jako nákladů, které ji vznikly v souvislosti s dopravou žalované do zdravotnického zařízení, dále za vyšetření žalované praktickým lékařem a za vyšetření biologického materiálu. Tyto náklady žalovaná přes výzvy doposud neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se účastníci nevyjádřili, proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud dospěl k tomuto skutkovému závěru: Dne [datum] byla žalovaná příslušníky Policie České republiky dopravena služebním vozidlem do [nemocnice], neboť měla pozitivní výsledek testu na návykové látky. Vyšetřením bylo prokázáno, že žalovaná má pozitivní nález na amfetamin/metamfetamin. Žalobkyně vynaložila za dopravu žalované do zdravotnického zařízení částku 148,86 Kč, za vyšetření praktickým lékařem částku 256,75 Kč a za vyšetření biologického materiálu částku 3 137,20 Kč. Žalovaná byla marně vyzývána k úhradě uvedených částek. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně v souladu s § 24 zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, vyúčtovala žalované náklady spojené s odborným lékařským vyšetřením a s přepravou žalované do zdravotnického zařízení ve výši 3 543 Kč, které žalovaná na výzvu žalobkyně neuhradila. Soud proto uložil žalované povinnost dlužnou částku žalobkyni zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku (§ 1970 obč. zák., § 2 vl. nař. [číslo] Sb). O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 151 odst. 1 věta prvá o.s.ř. za situace, kdy plně úspěšná žalobkyně žádné náklady řízení nepožadovala. Výrok o povinnosti žalované zaplatit České republice soudní poplatek na uvedený účet zdejšího soudu ve výši 1 000 Kč má oporu v ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., neboť žalobkyně je od soudních poplatků osvobozena a podle úspěchu ve věci přechází povinnost platit poplatek na žalovanou. Výše poplatku byla stanovena dle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.