7 C 246/2021-15 — Okresní soud v Kolíně

1. Ve věci probíhalo řízení o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku s příslušenstvím. 2. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé jednání nenařídil, neboť bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně se práva účasti na projednání věci vzdala a žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízením jednání projevil souhlas. 3. Z důkazů předložených žalobkyní zjistil soud tento skutkový stav: Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], uzavřené na dobu určitou do [datum] a působil na pozici pracovník poštovní přepravy, den nástupu do práce byl sjednán na [datum]. Pracovní poměr byl ukončen ze strany žalobkyně okamžitým zrušením podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce ke dni [datum]. Žalovaný se od [datum] bez důvodu nedostavoval do zaměstnání na plánované směny, svou nepřítomnost u žalobkyně ani dodatečně neomluvil. Žalobkyně byla povinna za žalovaného v období od [datum] do [datum] odvést zdravotní pojištění ve výši 3 305 Kč. Žalovaný v tomto období nedocházel do zaměstnání, tedy mu nevznikl nárok na mzdu, z které by bylo možné odvod zdravotního pojištění srazit. Žalobkyně v období od [datum] do [datum] za žalovaného odvedla 1 803 Kč (výpočtem 13 350 Kč x 13,5 / 100) dle výplatní pásky za měsíc říjen 2019. Za období od [datum] do [datum] žalobce za žalovaného odvedl částku 1 502 Kč (výpočtem 13 350 Kč x 13,5 / 100 x 25 /30) dle výplatní pásky za listopad 2019. Žalobkyně tedy za žalovaného odvedla na zdravotním pojištění částku v celkové výši 3 305 Kč (výpočtem 1 803 Kč + 1 502 Kč). Žalovaný na dluh dosud ničeho neuhradil, přestože byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou ze dne [datum] a následně upomínkou ze dne [datum] a [datum]. 4. V souladu s § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, je povinen zaměstnanec doplatit pojistné zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele do výše 13,5 % minimálního vyměřovacího základu. Dle § 3 odst. 6 téhož zákona je minimálním vyměřovacím základem minimální mzda, která pro rok 2019 činila 13.350 Kč. Podle § 2 téhož zákona činí pojistné 13,5 % z vyměřovacího základu a zaokrouhluje se na celé koruny nahoru. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná a v souladu s výše citovaným ustanovením § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3 305 Kč, kterou žalobkyně za žalovaného na zdravotní pojištění odvedla, a to se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a o výši úroku z prodlení rozhodl soud dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch přiznal soud náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč, kterou tvoří zaplacení soudní poplatek ve výši 400 Kč a dvě paušální náhrady po 300 Kč. 7. Lhůta k plnění byla v obou případech žalovanému uložena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. 8. Tento rozsudek obsahuje v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. zkrácené odůvodnění.