7 C 260/2022-15 — Okresní soud v Kolíně

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení zažalované částky s příslušenstvím jakožto neuhrazených televizních poplatků za období měsíců leden, červenec, srpen, listopad, prosinec 2021 a leden, únor 2022. Dlužnou částku žalovaný přes výzvu doposud neuhradil. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. K výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.); žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a v únoru 2007 se jako poplatník televizního poplatku přihlásil do příslušné evidence vedené žalobkyní. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období měsíců leden, červenec, srpen, listopad, prosinec 2021 a leden, únor 2022. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Dle ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí výše televizního poplatku 135 Kč. Dle ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení žalobkyně prokázala existenci a výši sporné pohledávky. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný dlužnou částku uhradil, a proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyni vznikl dle § 1970 o.z. nárok na úrok z prodlení ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., který byl žalobkyni přiznán kapitalizovaný ke dni vyhotovení žaloby, jak požadovala. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud neshledal důvodu k jinému postupu. Dále byla žalobkyni přiznána částka 63 Kč, která přestavuje náklady za odeslání upomínky. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), dále 2 x 200 Kč (mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně, tj. převzetí a příprava zastoupení a návrh ve věci samé dle ust. § 11 odst. 1 písm. a/, d/, za užití § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, dále jen „a.t.“), 2 x 100 Kč (paušální náhrada hotových výdajů advokáta dle ust. § 14b odst. 5 písm. a/ a.t.) a 126 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., § 160 odst. 1 o.s.ř.).