7 C 88/2022-18 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 5 925,84 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala částku 13 925,84 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději do dne [datum]. Do sjednaného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Po zohlednění dílčích plateb ze strany žalované činí dlužná částka 5 925,84 Kč. Pohledávka byla z původního věřitele na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Přes předžalobní výzvu žalovaná svůj dluh dosud nezaplatila. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. Žalovaná se bez včasné a důvodné omluvy k nařízenému jednání nedostavila, a proto bylo jednáno v její nepřítomnosti dle 101 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně se z jednání omluvila. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaná uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Předmětem smlouvy byl závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky a závazek žalované danou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Celkem žalovaná načerpala z titulu uvedené smlouvy částku 13 925,84 Kč. Po odečtení dílčích úhrad žalované činí dlužná částka 5 925,84 Kč se splatností dne [datum]. Pohledávka byla z původního věřitele na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], přičemž stejného dne byla žalovaná k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků (resp. právního předchůdce žalobkyně a žalované) jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku. Žalobkyně v řízení prokázala existenci a výši žalobou uplatňované pohledávky. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na zažalovanou částku něčeho uhradila. O úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek; advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.), přičemž mimosmluvní odměna za tyto tři úkony právní služby činí do podání návrhu 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1 a.t.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ a.t.), 189 Kč činí náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).