10 C 104/2022-22 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se návrhem ze dne 30. 9. 2022 domáhal proti žalovanému zaplacení zažalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 27. 12. 2021 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem částku ve výši 8 500 Kč v 5 splátkách po 1 700 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 6. 3. 2022. Celkovou částku tvoří jistina (5 000 Kč) a poplatek za poskytnutí úvěru (3 500 Kč). Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když se postupně do prodlení se zaplacením všech 5 splátek, čímž žalobci v souladu se smlouvou vzniklo právo na uhrazení smluvní pokuty v celkové výši 2 500 Kč (smluvní pokuta 500 Kč za prodlení s jednou splátkou). Na dluh žalovaný do podání žaloby nezaplatil nic. Žalobce požadoval zaplatit částku 5 000 Kč jakožto dlužnou jistinu úvěru, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč a smluvní pokutu za prodlení se zaplacením jednotlivých splátek ve výši 2 500 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z celkové částky 11 000 Kč od 7. 3. 2022 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud věc projednal bez nařízení jednání. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobce uzavřel dne 27. 12. 2021 smlouvu o podnikatelském úvěru s podpisem žalobce, resp. jednatele žalobce, když zároveň podpis druhé smluvní strany je nahrazen SMS ověřením (prokázáno smlouvou o podnikatelském úvěru [číslo]). Žalobce dále zaslal žalovanému na bankovní účet částku 5 001 Kč (prokázáno potvrzením o provedené platbě). Žalobce dále prostřednictvím svého právního zástupce marně vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 19. 3. 2022 vč. podacího lístku). 5. Podle § 561 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 6. Podle č. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ nařízení EIDAS“) zaručený elektronický podpis musí splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. 7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 9. Soud v posuzovaném případě shledal, že nebyly naplněny požadavky na formu právního jednání pro absenci podpisu žalovaného jako druhé smluvní strany (smlouvy) a smlouva je tak z uvedeného důvodu neplatná (§ 561 odst. 1 o.z.). Žalobce sice předložil smlouvu o podnikatelském úvěru, tento dokument však obsahuje, jak bylo uvedeno výše, toliko podpis žalobce. Podpis druhé smluvní strany je nahrazen SMS ověřením, z nějž však nelze nikterak dovodit, že toto ověření provedl právě žalovaný. Jiné způsoby podpisu ve smlouvě nebyly uvedeny a žalobce je ani netvrdil. Připojený ověřovací SMS kód však nesplňuje požadavky čl. 26 nařízení EIDAS, neboť není ani jednoznačně spojen s osobou žalovaného a ani neumožňuje identifikaci osoby, jež toto ověření prováděla. Smlouva dále neobsahuje ani elektronický podpis se zaručeným certifikátem ve smyslu z. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ani jinou přijatelnou formu podpisu. Jelikož soud shledal uzavřenou smlouvu za neplatnou pro absenci řádného podpisu, přiznal žalobci pouze částku ve výši 5 001 Kč coby bezdůvodné obohacení na straně žalované v podobě prokazatelně odeslané částky na účet žalovaného. Žalobce ostatně sám uvedl, že pro případ, že soud neuzná smlouvu o úvěru za platnou, požaduje pouze část jistiny představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. 10. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o poplatcích za poskytnutí úvěru a smluvním pokutám. Žalovaný dosud na dluh neplnil nic, je tak povinen vrátit žalobci zaslanou jistinu ve výši 5 001 Kč. 11. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je částečně dán, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku. Žalobce zaslal žalovanému částku 5 001 Kč, z níž požaduje nazpět částku 5 001 Kč, které žalovaný dosud nezaplatil a na něž má tak žalobce nárok. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když počátek prodlení žalovaného stanovil v souladu s § 573 o.z. na den 26. 3. 2022, tedy den následující po dojití předžalobní výzvy žalobce ze dne 19. 3. 2022 žalovanému a následném uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené žalovanému právním zástupcem žalobce. Uvedená předžalobní výzva je totiž první prokázanou výzvou žalobce žalovanému k vrácení žalované částky, když termín splatnosti uvedený ve smlouvě nemohl soud vzít v potaz z důvodu neplatnosti smlouvy, proto až po lhůtě v ní uvedené nastává prodlení žalovaného. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v [obec] ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013-97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství mimo příslušenství běžícího. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobce měl úspěch ohledně jistiny 5 001 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 5 999 Kč představujících smluvní pokutu za neuhrazení splátek a poplatek za poskytnutí úvěru. Za předmět řízení je tak třeba považovat žalovanou jistinu ve výši 11 000 Kč. Jelikož rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce je zjevně záporný a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.