11 C 62/2023-20 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalovanému. Uvedl, že jeho vyživovací povinnost k žalovanému byla naposledy upravena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 2. 2019, č.j. [číslo jednací], jímž bylo žalobci stanoveno výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně a žalovaný byl v té době nezletilý. Žalobce, ohledně něhož je vedeno insolvenční řízení, byl insolvenčním správcem vyzván k ověření, zda jeho vyživovací povinnost stále trvá, když žalovaný byl po dosažení zletilosti propuštěn z dětského domova a žalobci není mu známo, kde se žalovaný zdržuje, nemá o něm žádné zprávy. Výživné zatím není odesíláno. Žalovaný se k návrhu na výzvu soudu nevyjádřil. Na základě provedeného dokazování byl ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] zjištěn následující skutkový stav: Rozsudkem ze dne 13. 2. 2018, č.j. [číslo jednací], byl tehdy nezl. [celé jméno žalovaného] svěřen do péče [jméno] [příjmení], bytem [adresa], a to v případě matky [jméno] [příjmení] ve výši 2 500 Kč měsíčně a v případě otce [celé jméno žalobce] ve výši 3 000 Kč měsíčně, u obou s účinností od [datum]. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Rozsudkem ze dne 12. 2. 2019, č.j. [číslo jednací], byl předchozí rozsudek změněn tak, že soud nařídil ústavní výchovu tehdy nezl. [celé jméno žalovaného] s umístěním do [příjmení] domova se školou, Základní školou a Školní jídelnou [obec], a to na dobu tří let. Rodičům byla uložena vyživovací povinnost na nezl. [jméno] ve výši 1 500 Kč měsíčně (matce) a ve výši 2 000 Kč měsíčně (otci) s tím, že výživné bylo splatné na účet DDŠ [obec]. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Z návrhu DDŠ [obec] na nařízení předběžného opatření – přemístění nezletilého do Výchovného ústavu a střediska výchovné péče [obec] ze dne [datum] bylo mj. zjištěno, že nezl. [jméno] byl umístěn do DDŠ [obec] dne [datum], byl žákem 9. třídy ZŠ a za dobu umístění v DDŠ se opakovaně dopouštěl útěků, což vedlo ke stavu, že pro vysoké množství neomluvených hodin nebyl klasifikován. Rozsudkem ze dne 10. 7. 2019, č.j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto o přemístění nezl. [celé jméno žalovaného] do z DDŠ [obec] do Výchovného ústavu a střediska výchovné péče [obec] s tím, že nařízená ústavní výchova bude pokračovat. Doplňujícím rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, č.j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto, že rodiče budou povinni platit dříve stanovené výživné na účet VÚSVP [obec]. Rozsudkem ze dne 2. 9. 2020, č.j. [číslo jednací], byla ústavní výchova nezl. [celé jméno žalovaného] zrušena, kdy důvodem tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že [celé jméno žalovaného] se jako mladistvý dopustil provinění krádeže a byl odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným odložením na zkušební dobu 18 měsíců a dále mu byla uložen ochranná výchova. Protože ochranná výchova má přednost před výchovou ústavní, výše uvedeným rozsudkem byla ústavní výchova zrušena. Uvedený rozsudek nabyl právní moci [datum]. Z vyžádané zprávy VÚSVP [obec] bylo dále zjištěno, že žalovaný byl klientem tohoto zařízení v době od [datum] do [datum], kdy byl jeho pobyt ukončen. Do zařízení nastoupil již po dokončení povinné školní docházky, při pobytu v [obec] na žádné škole nestudoval ani nebyl v evidenci úřadu práce. Povinnu školní docházku dokončil 9. třídou k [datum]. Podle ust. § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (dále o.z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 911 téhož zákona výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Na základě výše uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce je otcem žalovaného, o jeho vyživovací povinnosti bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 2. 2019, č.j. [číslo jednací], kdy byla nad tehdy nezletilým žalovaným nařízena ústavní výchova a žalobci byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 2 000 Kč měsíčně. V důkazním řízení bylo prokázáno, že žalovaný ukončil povinnou školní docházku ukončením 9. třídy ke dni [datum], poté při následném pobytu ve VÚSVP [obec] již ve studiu nepokračoval ani nepobíral sociální dávku od úřadu práce. Z tohoto zařízení byl propuštěn dnem nabytí zletilosti, tj. dne [datum]. Tímto dnem také z pohledu soudu skončila vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, neboť žalovaný po propuštění z výchovného ústavu byl schopen se sám živit, tj. buď nastoupit do zaměstnání, vykonávat brigády, příp. se mohl pokusit zajistit si zaměstnání po řádné evidenci prostřednictvím příslušného úřadu práce. To žalovaný zjevně neučinil, namísto toho se dopouštěl další trestné činnosti, za níž byl odsouzen a nyní vykonává trest odnětí svobody. Soud proto rozhodl tak, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému s účinností od [datum] zrušil. Tím byl zároveň změněn rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 2. 2019, č.j. [číslo jednací], pokud jím bylo rozhodnuto o výživném stanoveném žalobci na tehdy nezl. žalovaného. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy procesně úspěšný žalobce nepožadoval náhradu nákladů řízení. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.