12 C 243/2023-26 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 23 260 Kč s příslušenstvím z důvodu, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit ve splátkách sjednaných ve smlouvě. Žalovaný však ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobci. 2. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř., když účastníci po výzvě soudu dle § 101 odst. 4 nevyjádřili ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 7. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit ve splátkách ve smlouvě sjednaných spolu s úrokem ve lhůtě 30 dnů. 4. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 bylo zjištěno, že na základě této smlouvy došlo k postoupení pohledávek na žalobce, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2023. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dne 15. 2. 2023 s tím, že postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 6. 2. 2023, tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. 5. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky nejpozději do 9. 6. 2023. 6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel podle § 2048 o. z. požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle § 104 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 10. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. 11. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 12. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném do 30. 6. 2017, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb. 13. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu, avšak nedostatek písemné formy takové smlouvy nemá za následek, že by smlouva nebyla uzavřena (nevznikla), ani její neplatnost. K zachování písemné formy právního jednání se vyžaduje podpis jednající osoby (jednajících osob). Objektivní právo přitom rozlišuje podpis (ve významu vlastnoručního podpisu jednající osoby) a elektronický podpis, který nahrazuje (vlastnoruční) podpis při právním jednání učiněném elektronickými prostředky. 14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalovaný zavázal zaplatit poskytnutý úvěr spolu se sjednanými úroky ve splátkách ve smlouvě ujednaných. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky a dále s úroky z prodlení v souladu s § 1968 o. z. dle vl. nař. 351/2013 Sb. 15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. v souladu s § 14b zák. č. 177/1996 Sb. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za 3 úkony právní služby v tarifní hodnotě po 300 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, 21 % DPH advokáta dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 931 Kč, tedy celkem 2 383 Kč. V této výši byla žalobci náhrada nákladů řízení přiznána.