12 C 252/2023-40 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 178 415,51 Kč s příslušenstvím z důvodu, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 22. 12. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 225 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách sjednaných ve smlouvě spolu s úrokem. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 3. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. 2. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř., když účastníci po výzvě soudu dle § 101 odst. 4 nevyjádřili ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 12. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 225 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr ve splátkách dle sjednaných podmínek. 4. Z oznámení o splatnosti úvěru ze dne 26. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobce k 26. 11. 2022 úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 3. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému sděleno. 6. Z předžalobní upomínky ze dne 24. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky. 7. Účastníci nenavrhovali žádné další důkazy a shora provedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné a zcela postačující k rozhodnutí ve věci. 8. Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, žalovaný nesplnil podmínky vyplývající ze smlouvy, úvěr neuhradil. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k uhrazení dlužné částky, žalovaný však na výzvy nereagoval, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu se zákonnými úroky z prodlení v souladu s § 1968 a o. z. dle vl. nař. 351/2013 Sb. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. v souladu s § 14b zák. č. 177/96 Sb. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za tři úkony právní služby v tarifní hodnotě po 8 260 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, 21 % DPH advokáta dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 7 137 Kč, tedy celkem 38 209,80 Kč. V této výši byla žalobci náhrada nákladů řízení přiznána.