14 C 103/2023-26 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení částky 19 748,74 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 2. 2. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru ze dne 22. 3. 2022, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které byly žalované zaslány na bankovní účet. Smlouva o úvěru ze dne 22. 3. 2022 byla uzavřena v souladu s obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce na základě vygenerování textu smlouvy věřitelem, když žalovaná projevila vůli smlouvu uzavřít již vyplněním žádosti o úvěr v registrovaném portálu, přičemž její totožnost byla ověřena již v případě uzavírání první smlouvy o úvěru. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 24 264 Kč v do 5. 4. 2022. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, čímž smluvnímu věřiteli vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalobcem došlo s účinností k 7. 9. 2022 k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Žalobce požadoval zaplatit částku 17 143 Kč jakožto dlužnou jistinu, dále kapitalizovaný úrok ve výši 4 264 Kč a náklady na upomínání ve výši 100 Kč, dále nesplacenou smluvní pokutu ve výši 2 605,74 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 838,83 Kč (z částky 17 143 Kč od 6. 4. 2022 do 5. 9. 2022) a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 143 Kč od 8. 9. 2022 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvy dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. Podáním ze dne 25. 4. 2023 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do smluvní pokuty ve výši 2 605,74 Kč a kapitalizovaného úroku a nákladů na upomínání ve výši 4 364 Kč s tím, že nedisponuje důkazy k prokázání splnění povinnosti přezkoumat úvěruschopnost žalované. Usnesením ze dne 9. 5. 2023, č. j. [číslo jednací], soud proto řízení ohledně těchto částek částečně zastavil. 4. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 6. Žalovaná a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) uzavřeli dne 2. 2. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] dále dne 22. 3. 2022 smlouvu o úvěru téhož čísla, sjednali výši úroku, poplatků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 2. 2. 2022, smlouvou o úvěru ze dne 22. 3. 2022, všeobecnými obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba], výpisem z bankovního účtu [číslo] za období prosinec 2018). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala postupně částku 20 000 Kč (prokázáno výpisem z bankovního účtu [číslo] ze dne 2. 2. 2022 a ze dne 9. 2. 2022). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 17 143 Kč úroky z prodlení. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 5. 9. 2022 na žalobce (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 11. 2021, společným prohlášením žalobce a právního předchůdce žalobce o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2022). Tato skutečnost byla žalované oznámena přípisem ze dne 12. 9. 2022 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2022, podacím lístkem ze dne 14. 9. 2022). Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 5. 1. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 5. 1. 2023, podacím lístkem ze dne 9. 1. 2023). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli 2. 2. 2022 a 22. 3. 2022 smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smluv o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaná je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaná byla s jejím významem seznámena (§ 1799 o. z.), jak vyplývá z textu smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 8. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smluv posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smluv. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 9. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smluv posouzení úvěruschopnosti žalované a k výzvě soudu vzal žalobu zpět ohledně smluvní pokuty a úroku z úvěru, když předmětem řízení tak nadále zůstala pouze nesplacená jistina ve výši 17 143 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a běžící zákonný úrok z prodlení, tedy fakticky částka představující bezdůvodné obohacení. Soud proto dále splnění povinnosti přezkoumat úvěruschopnost žalované nezkoumal. 10. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v Praze ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013-97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. V posuzovaném případě totiž žalobce zavinil, že řízení muselo být zastaveno ohledně celkové částky 6 969,74 Kč, když vzal žalobu částečně zpět pro nedostatek důkazů ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného a byl tak fakticky ohledně této částky neúspěšný. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství mimo příslušenství běžícího. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobce měl úspěch ohledně celkové částky 17 981,83 Kč (jistina 17 143 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok 838,83 Kč). Neúspěch měl naopak ohledně částky 6 969,74 Kč (kapitalizovaný úrok 4 364 Kč + smluvní pokuta 2 605,74 Kč). Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 24 951,57 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 44,13 %. Žalobci náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu ve výši 44,13 % z částky: -) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 44,13 % z částky 2 252 Kč, tj. má nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 993,81