14 C 119/2023-29 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 12. 2022 domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 30. 6. 2021 smlouvy o spotřebitelském úvěru a o revolvingovém úvěru, na jejichž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 60 000 Kč a revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouvy byly uzavřeny prostřednictvím prostředků na dálku tak, že žalovaná se registrovala do aplikace E-portál žalobce za pomoci registrace telefonního čísla, na které je zasílán kód při každém vstupu do aplikace i při elektronickém podpisu smlouvy. Elektronický podpis žalobce je založen na kvalifikovaném certifikátu. Na smlouvu o revolvingovém úvěru žalovaná čerpala částku 48 861,40 Kč, tuto částku se žalovaná zavázala vrátit spolu s úroky ve výši 26,28 % ročně ve splátkách činících 5 % z dlužné částky (zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, vždy nejméně 500 Kč). Na smlouvu o spotřebitelském úvěru žalovaná čerpala částku 60 000 Kč, kterou se zavázala vrátit v 24 měsíčních splátkách po 2 753 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, proto žalobci vzniklo právo i na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, a to v celkové výši 1 305,31 Kč (pokuta ve výši 465,80 Kč za prodlení se splácením revolvingového úvěru + pokuta ve výši 839,51 Kč za prodlení se splácením spotřebitelského úvěru). Protože žalovaná ani poté nesplácela, odstoupil žalobce od smluv v souladu s obchodními podmínkami dopisem ze dne 25. 10. 2022, a to s účinností ke dni 30. 11. 2022. Žalobce se z titulu pohledávky z revolvingového úvěru domáhal uhrazení částky 28 249,67 Kč jakožto dlužné jistiny, úroků ve výši 3 724,49 Kč, smluvní pokuty ve výši 465,80 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 715,47 Kč (jistina + smluvní pokuta) od 1. 12. 2022 do zaplacení; dále se z titulu pohledávky ze spotřebitelského úvěru domáhal zaplacení částky 35 856,97 Kč jakožto dlužné jistiny, úroků ve výši 1 538,67 Kč, smluvní pokuty ve výši 839,51 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 696,48 Kč (jistina + smluvní pokuta) od 1. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobce ze dne 1. 12. 2022 dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (žalobce je subjektem cizího práva) a dospěl k závěru, že s ohledem na čl. 4 nařízení Brusel I. bis je mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaná a žalobce uzavřeli dne 30. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru, sjednali výši úroků, výši splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o spotřebitelském úvěru a smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 30. 6. 2021). Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, čímž zjistil výši jejího čistého měsíčního příjmu v částce 26 000 Kč (fakticky cca 27 000 Kč), výši nákladů domácnosti 11 000 Kč, dále skutečnosti, že žalovaná je rozvedená, má 3 vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu (prokázáno listinou nazvanou údaje pro posouzení žádosti o klasický a/nebo revolvingový úvěr, opisem z bankovního účtu žalované za období květen-červen 2021). Žalovaná na smlouvu o revolvingovém úvěru postupně čerpala částku 48 861,4 Kč (úvěrový limit byl stanoven na částku 30 000 Kč), celkem na tuto smlouvu uhradila částku 22 300 Kč; na smlouvu o spotřebitelském úvěru žalovaná čerpala částku 60 000 Kč, celkem na tuto smlouvu uhradila 28 530 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu č. úvěru [číslo] za období 2. 12. 2021 – 14. 10. 2022, výpisem z úvěrového účtu č. úvěru [číslo] za období 12. 7. 2021 – 14. 10. 2022). Protože žalovaná úvěry řádně a včas nesplácela, vzniklo žalobci v souladu se smlouvami a obchodními podmínkami právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení. Následně žalobce odstoupil od obou úvěrových smluv dopisy ze dne 25. 10. 2022, současně vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek včetně smluvních pokut (prokázáno odstoupením od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 25. 10. 2022, odstoupením od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 25. 10. 2022). Žalobce uplatňuje vedle jistiny úroky, úroky z prodlení a smluvní pokutu. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 1. 12. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 1. 12. 2023). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), a to hmotněprávní předpisy platné a účinné od 1.1.2014 v souladu s přechodnými ustanoveními obsaženými v § 3028 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o.z.“), neboť úvěrová smlouva byla uzavřena až po 1.1.2014. 7. Žalovaná a poskytovatel úvěru uzavřeli 30. 6. 2021 smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smluv o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaná je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaná byla s jejím významem seznámena (§ 1799 o. z.), jak plyne z textu smluv. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 8. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 9. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobce uvedl, že žalovaná v úvěrové smlouvě uvedla, že pracuje pro [právnická osoba], a.s., s měsíčním příjmem 26 000 Kč, což si žalobce ověřil z opisu z internetového bankovnictví, kde je za měsíc květen 2021 uveden příjem 26 656 Kč a za červen 2021 příjem ve výši 27 889 Kč. Žalovaná dále na náklady domácnosti uvedla částku 11 000 Kč, dále skutečnost, že je rozvedená, má 3 vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu. Žalobce dále uvedl, že při výpočtu disponibilního příjmu do nákladů započetl deklarované (a ověřené) náklady na bydlení, deklarované ostatní pravidelné výdaje, finanční závazky ověřené v systému SOLUS a splátku schvalovaného úvěru. Žalobce lustrací v registru SOLUS nezjistil o žalované žádný negativní záznam, stejně tak ani v insolvenčním rejstříku či interní databázi. 10. Na základě shora uvedeného má soud za to, že žalobce svou povinnost řádně přezkoumat úvěruschopnost žalované splnil. Žalobce si řádně ověřil příjmy žalované výpisem z účtu žalované. Žalobce dále nedoložil, že by prověřoval výdaje žalované, nicméně žalovanou deklarované výdaje v částce 11 000 Kč se zdají být přiměřeného rozsahu, byť není zřejmé, zda se jedná o náklady na bydlení nebo přímo náklady na stravu, ošacení apod. pro žalovanou a její 3 děti. Příjem žalované však podle soudu postačoval i k pokrytí dalších nákladů, když z jí deklarovaného příjmu by žalované po odečtení uvedených nákladů a splátek požadovaných úvěrů (splátka spotřebitelského úvěru ve výši 2 753 Kč + splátka z revolvingového úvěru při maximální vyčerpané částce ve výši 1 500 Kč) zbývala částka 10 747 Kč, což je podle soudu částka dostatečná; nadto je nutné zohlednit, že v případě revolvingového úvěru byla výše splátky odvislá od vyčerpané částky a tedy fakticky závislá na vůli žalované. Žalobce sice nepředložil (neprokázal) výsledky lustrace žalované v registru SOLUS či jiných databázích, uvedené zdroje jsou však spíše pomocné nástroje, a proto jejich doložení není podle soudu nezbytné, pokud z jiných skutečností plyne důvodný závěr, že žadatel o úvěr bude schopen splácet. 11. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, p