14 C 128/2023-40 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 3. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 7. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému převodem na bankovní účet peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků na dálku tak, že žalovaný se registroval na webovém portálu žalobce, kam zadal své jméno, příjmení, číslo průkazu totožnosti, adresu trvalého pobytu, telefonní číslo, e-mailovou adresu a heslo. Po registraci zažádal žalovaný prostřednictvím portálu o poskytnutí úvěru. V rámci žádosti byl žalovaný povinen vyplnit údaje o svém zaměstnání, příjmu a dalších existujících závazcích. Identita žalovaného byla ověřena pomocí aplikace Kontomatik. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, proto je povinen zaplatit žalobci dle čl. 4 všeobecných obchodních podmínek i úrok ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky, tj. ve výši 3 240 Kč. Dále žalobci vzniklo následkem prodlení žalovaného s vrácením úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Termín splatnosti úvěru byl sjednán na 6. 4. 2022, žalovaný ke dni podání žaloby žalobci ničeho z půjčené částky neuhradil. Žalobce proto vyčíslil smluvní pokutu za období 7. 4. 2022 (1. den prodlení) – 2. 3. 2023 (den vydání předžalobní upomínky) na částku 3 948 Kč. Žalobce se domáhal uhrazení částky 12 000 Kč jakožto dlužné jistiny, zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 7. 4. 2022 do zaplacení, částky 3 240 Kč jakožto úroku z úvěru a částky 3 948 Kč coby smluvní pokuty za prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobce ze dne 2. 3. 2023 dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 4. Žalovaný a žalobce uzavřeli dne 7. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] sjednali výši úroků a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 7. 3. 2022, výpisem z bankovního účtu žalobce za období březen 2022). Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, čímž zjistil výši jeho průměrného čistého měsíčního příjmu v částce 21 000 Kč a výši splátkových výdajů 2 000 Kč, dále skutečnost, že žalovaný je vdovcem a v domácnosti s ním bydlí další osoba s vlastním příjmem (prokázáno dotazníkem ze dne 7. 3. 2022, výplatními páskami žalovaného za období září-listopad 2021). Žalovaný na smlouvu čerpal částku 12 000 Kč, termín splatnosti byl stanoven na 6. 4. 2022, doposud neuhradil na smlouvu ničeho (prokázáno výpisem z bankovního účtu žalobce za období březen 2022, výpisem z aplikace Kontomatik ze dne 7. 3. 2022, fakturou [číslo] ze dne 7. 3. 2022). Protože žalovaný úvěr řádně a včas nesplatil, vzniklo žalobci v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami právo na zaplacení úroků ve výši 0,9 % denně z půjčené jistiny a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z prodlévající částky. Žalobce uplatňuje vedle jistiny, úroky, úroky z prodlení a smluvní pokutu. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 2. 3. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 2. 3. 2023 včetně doručenky). 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a poskytovatel úvěru uzavřeli 7. 3. 2022 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne z textu smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 6. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 7. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobce uvedl, že vycházel z údajů uvedených žalovaným v dotazníku vyplněného žalovaným, z nějž jsou patrné příjmy i náklady žalovaného a skutečnost, že je vdovcem. Dále žalovaný uvedl, že v domácnosti žije s dalším člověkem s příjmem. Pravidelný příjem žalovaného byl žalobcem ověřen prostřednictvím aplikace Kontomatik a výplatními lístky za období září-listopad 2021. Žalobce dále provedl lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS. 8. Na základě výše uvedeného má soud za to, že žalobce svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnil. Žalobce řádně ověřil výši příjmů žalovaného z výplatních pásek a výpisů z účtu žalovaného (skrze aplikaci Kontomatik). Z vyjádření žalobce však vyplývá, že se nijak nezabýval výdaji žalovaného, s výjimkou výdajů splátkových. Tím jde ovšem proti smyslu úpravy § 86 z.s.ú., neboť povinností poskytovatele úvěru je řádně přezkoumat i výdaje žadatele o úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. 102 VSPH 709/2021-73). Uvedenou povinností totiž poskytovatel úvěru chrání i sám sebe před rizikem, že mu nebudou poskytnuté peněžní prostředky vráceny. Při poskytování úvěru je proto s přihlédnutím k výši poskytované částky a dalším okolnostem vhodné se zabývat zejm. výdaji žadatele na bydlení či dalšími výdaji pravidelně dosahujících vyšších částek. Z žalobcem předložených listin přitom vyplývá, že žalovaný utrácel pravidelně vyšší částky za hazard (ve výpisu z Kontomatiku vedeno s poznámkou„ gambling“). Za této situace pak není významné, že tato částka za sledované období (září-listopad 2021) dosáhla„ pouze“ celkové výše 9 000 Kč, ani skutečnost, že výdaje za nájem byly žalovanému dle výplatních pásek strhávány ještě před zasíláním mzdy na účet, tudíž příjem ve výši 21 000 Kč byl již„ oproštěn“ od nákladů za bydlení; podstatná je skutečnost, že žalobce těmto údajům zjevně vůbec nevěnoval pozornost. Vyvstává tak otázka, zda se žalobce nemohl vyvarovat nutnosti vymáhat půjčenou jistinu skrze soud, kdyby řádně prověřil i výdaje žalovaného. Pro účely přezkumu úvěruschopnosti nelze totiž dle soudu přehlédnout ani to, že nájemné žalovaného vzrostlo za měsíc listopad 2021 o 3 000 Kč měsíčně (a bylo by vhodné zjistit, zda do doby poskytnutí úvěru, tj. 7. 3. 2022, nebylo opětovně navýšeno) nebo že bankovní účet žalovaného ověřovaný prostřednictvím aplikace Kontomatik byl ke dni výpisu se zůstatkem - 43 Kč. Zejména poslední údaj ve spojení s výše uvedenými výdaji za hazard měly být podle soudu výstražným znamením ohledně toho, zda bude žalovaný schopen úvěr řádně splácet. 9. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku či smluvním pokutám. Žalovaný dosud na dluh neuhradil nic, zbývá tak zaplatit celou vyčerpanou jistinu úvěru ve výši 12 000 Kč. 10. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 11. Úrok z prodlení soud žalobci nepřiznal, neboť dle § 87 odst. 1 z.s.ú. je žalovaný oprávněn vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve prodlením dlužníka s vrácením zbylé jistiny úvěru v této nové„ přiměřené“ době (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Dle § 87 odst. 2 z.s.ú. může tuto dobu