14 C 178/2023-58 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 6. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 15. 4. 2020 smlouvu o úvěru„ [název produktu]“ [číslo] na jejímž základě žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč převodem na bankovní účet a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, a to v 96 měsíčních splátkách po 1 368 Kč Součástí smlouvy bylo i skupinové pojištění schopnosti splácet s výši pojistného 96 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dálku skrze e-mailovou komunikaci, žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a zaslaným jedinečným kódem. Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované, a to z informací uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, prověřením údajů z výpisů z účtu žalované, údajů z CRIF a porovnáním s údaji o životním a existenčním minimu. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, do zesplatnění úvěru uhradila částku 30 984 Kč. Žalobce proto odstoupil od smlouvy, a to dopisem ze dne 3. 1. 2022. Žalobce požadoval částku 46 432 Kč jakožto nesplacenou jistinu, kapitalizované smluvní úroky ve výši 1 820 Kč, úhradu nákladů za zaslané upomínky ve výši 1 500 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 46 432 Kč od 17. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobce ze dne 1. 8. 2022 dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 4. Žalovaná a žalobce uzavřeli dne 15. 4. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru„ Cofiklasik“ [číslo] sjednali výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek, pojištění úvěru a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o spotřebitelském úvěru„ [název produktu]“ [číslo] ze dne 15. 4. 2020, všeobecnými pojistnými podmínkami, sazebníkem ze dne 15. 12. 2019, sazebníkem ze dne 1. 10. 2021, sazebníkem ze dne 1. 1. 2023, listinou„ Zpracování osobních údajů“). Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Průměrný čistý měsíční příjem žalované měl žalobce zjistit ve výši 14 112 Kč, z hlediska výdajů pak náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně, jiné závazky (např. výživné) ve výši 2 000 Kč měsíčně. Údaje od žalované měl žalobce ověřit telefonicky u zaměstnavatele, z výpisu z bankovního účtu, z databáze SOLUS, CRIF a z insolvenčního rejstříku. Takto žalobce dospěl k použitelné částce žalované ve výši 10 112 Kč, splátku úvěru stanovil ve výši 1 464 Kč měsíčně (prokázáno zprávou o posouzení úvěruschopnosti žalobcem). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 60 000 Kč, doposud uhradila 30 984 Kč (prokázáno přehledem transakcí ke dni 15. 4. 2020, přehledem splátek žalované, výpočtem příslušenství). Protože žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužných splátek upomínkami ze dne 12. 12. 2020 a ze dne 12. 3. 2021, následně žalobce odstoupil dopisem ze dne 3. 1. 2022 od smlouvy o úvěru a vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky (prokázáno odstoupením od smlouvy o úvěru ze dne 3. 1. 2022 vč. podacího archu). Žalobce uplatňuje vedle jistiny zákonný úrok z prodlení. Žalovaná byla opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky odstoupením od smlouvy a výzvou k okamžité úhradě dluhu právního zástupce žalobce ze dne 1. 8. 2022 (prokázáno odstoupením od smlouvy o úvěru ze dne 1. 8. 2022 vč. podacího archu). 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a poskytovatel úvěru uzavřeli 15. 4. 2020 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení zákona [číslo] Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 6. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 7. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že vycházel z informací sdělených žalovanou ve smlouvě. Tyto následně ověřoval výpisem z běžného účtu za březen 2020 (příjmy, výdaje), dále telefonicky (bydlení u rodičů), prověřením v databázích SOLUS, CRIF a v insolvenčním rejstříku. Takto žalobce zjistil příjmy žalované ve výši 14 112 Kč měsíčně, náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč, výživné ve výši 2 000 Kč, splátkové výdaje ve výši 0 Kč, dále byly zohledněny běžné výdaje zjištěné z výpisu z účtu a nová splátka úvěru. 8. Na základě shora uvedeného má soud za to, že žalobce svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované nesplnil. Žalobce tvrdil, že úvěruschopnost žalované zkoumal, jako důkaz však předložil pouze vlastní zprávu. Dle této zprávy žalobce ověřoval příjmy i výdaje žalované mj. na základě výpisu z účtu či nahlédnutím do různých databází, reálném provedení těchto úkonů však nepředložil jediný důkaz. Soud má proto za to, že žalobce v tomto ohledu neunesl svou důkazní povinnost. 9. Soud zdůrazňuje, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní mají účastníci již v žalobě (§ 79 odst. 1 o.s.ř.). Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. K jednání se žalobkyně nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila dobrodiní poučení (soud ji coby nepřítomného účastníka nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o jejím důkazním břemeni ve vztahu k neprokázanému tvrzení o převodu úvěrované částky na účet žalovaného). Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř., protože se účastník nedostavil k jednání, není soud oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2528/2010). 10. Žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána byla. 11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, pojistnému, jež tvořilo součást smlouvy, či smluvním pokutám (nákladům vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele). Žalovaná dosud na dluh uhradila 30 984 Kč, z úvěru ve výši 60 000 Kč tak zbývá uhradit částku 29 016 Kč. 12. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 13. Úrok z prodlení soud žalobci nepřiznal, neboť dle § 87 odst. 1 z.s.ú. je žalovaná oprávněna vrátit jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve prodlením dlužníka s vrácením zbylé jistiny úvěru v této nové„ přiměřené“ době (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Dle § 87 odst. 2 z.s.ú. může tuto dobu v případě sporů stanovit soud. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v [obec] ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013-97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství mimo příslušenství běžícího. Soud tento způsob považuje za spr