14 C 182/2022-91 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou na žalované domáhá odstranění stavby uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku (myslivecké chaty, stojící na pozemku parc. [číslo] zapsaném na LV č. [list vlastnictví], [katastrální uzemí], [územní celek], vedeno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín). 2. Žalobce svou žalobu odůvodnil zejména tím, že je vlastníkem uvedeného lesního pozemku č. parc. [číslo] v kat. území [obec] (dále jen„ pozemek“). Na pozemku byla v 60.-70 letech minulého století postavena stavba myslivecké chaty (dále jen„ chata“), která není zapsaná v katastru nemovitostí ani jiným způsobem evidovaná a není ani zkolaudovaná. Žalobce k výstavbě chaty neudělil souhlas, jde tak o stavbu neoprávněnou a žalobce se domáhá jejího odstranění. 3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Na svou obranu zejména tvrdila, že skutečnost, zda jde o stavbu nepovolenou, musí posoudit stavební úřad. Dále namítla nedostatek místní příslušnosti zdejšího soudu (námitka byla pravomocně zamítnuta usnesením ze dne 9. 9. 2022, č. j. 14 C 182/2022-35) a navrhla přerušit řízení do skončení řízení o své žalobě na určení svého vlastnického práva k pozemku, kterou podala u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] (návrh na přerušení řízení byl zamítnut usnesením vyhlášeným u jednání dne 8. 3. 2023). 4. K věci samotné žalovaná uvedla, že chata byla postavena před rokem [rok] se souhlasem vlastníka pozemku jako lovecká chata, na žalovanou její vlastnictví přešlo dědictvím po otci a žalovaná řádně plnila nájemné podle nájemní smlouvy k pozemku až do roku 2021. Dále žalovaná vyjádřila přesvědčení, že žaloba má spojitost s jejím pracovním úrazem u žalobce (kde zároveň studovala) a vyplacením odškodného; z ne zcela přehledného vylíčení těchto okolností plyne, že žalovaná má jednání žalobce za určitý druh„ odplaty“. 5. Jednotlivé skutečnosti má soud za prokázané z následujících důkazů: 6. Žalobce je vlastníkem pozemku (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí, č. l. 5-7). Na pozemku stojí chata (prokázáno nákresem a fotografiemi chaty, č. l. 8-10). 7. Žalovaná uzavřela jako obdarovaná s dárcem [jméno] [příjmení] dohodu o bezúplatném převodu původní části chaty (prokázáno nedatovanou dohodou č. l. 11), u čehož byla vedoucí polesí [titul] [jméno] [příjmení] (prokázáno prohlášením č. l. 81) 8. Žalovaná byla vyzvaná před podáním žaloby k vyklizení a předání chaty (prokázáno předžalobní výzvou č. l. 12-16). 9. Jelikož žalovaná tvrdila, že její právní předchůdce měl oprávnění chatu postavit, byla u jednání dne 19. 1. 2023 poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř o své povinnosti tvrzení a důkazní. Konkrétně měla žalovaná doplnit tvrzení o tom, na základě jakého oprávnění byla chata postavena na cizím pozemku, zejména, jestliže se má jednat o smluvní oprávnění, zda jde o smlouvu písemnou, kdy a kým byla uzavřena a jaký je její obsah. K doplněným tvrzením byla žalovaná povinna označit veškeré důkazní návrhy, zejména byla povinna takovou smlouvu předložit, pokud ji má k dispozici. 10. Po tomto poučení žalovaná doplnila, že členové původního mysliveckého spolku chatu postavili se souhlasem ředitele žalobce, smlouva byla nejdříve uzavřena ústně a poté písemně. Posledními žijícími členy spolku byl otec žalované a pan [příjmení]. Žalovaná hradila nájem za užívání pozemku na základě nájemní smlouvy, přičemž nebylo vyhověno její žádosti o„ aktualizaci“ smlouvy. Chata se skládá ze dvou částí, je rozdělena příčkou, kdy jednu část vlastnil pan [příjmení], který tuto část žalované daroval a další část žalovaná získala darem od své matky, a to darovací smlouvou ze dne 26. 8. 1999 (posledně uvedená skutečnost prokázána touto darovací smlouvou). 11. Skutečnosti o povolení postavit chatu žalovaná prokazovala smlouvou o dočasném užívání národního majetku uzavřenou dne 15. 7. 1969 mezi [právnická osoba] [anonymizováno 7 slov] [obec] [anonymizována tři slova] a [spolek] [anonymizována dvě slova], podle níž je uživatel (myslivecké sdružení) oprávněn postavit si na pozemku vlastním nákladem„ rekreační chatu“, přičemž platnost smlouvy byla stanovena na 10 let (od [datum] do [datum]) a byla sjednána úplata za užívání pozemku. 12. Žalovaná dále doložila čestné prohlášení [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 6. 8. 2022, podle něhož byla chata postavena otcem žalované a souhlasem tehdejšího ředitele školního lesního podniku a vedoucí polesí, přičemž„ chaloupka je tradičním cílem setkání mnoha generací návštěvníků lesa“. 13. Nadbytečný je žalovanou navržený výslech její matky, neboť ta podle žalované nebyla přítomna stavbě chaty, toliko stavbě„ příčky“. Na prokázaných skutečnostech ohledně výstavby chaty by tak její výslech ničeho nemohl změnit. Soud z téhož důvodu neprováděl k důkazu ani žalovanou založené historické výpisy z pozemkových knih. 14. Výše uvedené listinné důkazy soud hodnotí jako věrohodné. Na jejich základě soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že v 60. letech 20. století byla na pozemku žalobce (tehdy [obec] školy zemědělské) postavena rekreační lovecká chata pro účely místního mysliveckého sdružení, přičemž na její výstavbě se podílel otec žalované. V roce 1969 byla uzavřena smlouva na dobu 10 let ohledně možnosti umístit na pozemku tuto chatu a byla upravena úplata za užívání pozemku. Žalovaná chatu užívá dodnes, neboť členové mysliveckého spolku (pan [příjmení]), jakož i její rodiče chtěli, aby byla nadále vlastníkem a uživatelem chaty. 15. Žalovaná však neprokázala, že by její právní předchůdci měli oprávnění se stavbou a trvalým umístěním chaty na pozemku žalobce, když žalovaná toliko zmiňovala ústní souhlas bývalého ředitele žalobce a vedoucí polesí ([titul] [příjmení]). Ani tento případný ústní souhlas nelze zaměňovat za trvalé oprávnění s ohledem na listinný důkaz smlouvou ze dne [datum], podle níž jde o povolení dočasné (na 10 let); žalovaná sama připouští, že tato smlouva nebyla„ nikdy prodloužena“. Skutečnost, že žalovaná hradila částku za užívání pozemku a opakovaně jednala s představiteli žalobce o možnosti„ předání smlouvy na 50 let“, jen dokládá, že žalovaná si byla vědoma, že chata je postavena na cizím pozemku žalobce a že se (neúspěšně) snažila uspořádat právní vztahy tak, aby mohla nadále užívat chatu, respektive pozemek, na níž je chata postavena. Ačkoliv to není pro posouzení věci rozhodující, žalovaná si byla vědoma i toho, že na stavbu chatu nebylo vydáno ani stavení povolení (viz vyjádření žalované u jednání dne 8. 3. 2023) a chata nebyla nikdy nezkolaudována. 16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 17. V souladu s ustanovením § 3055 odst. 1 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) platí, že stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti občanského zákoníku ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se nestává součástí pozemku. 18. Chata jako stavba zřízená před 1. 1. 2014 na cizím pozemku se tedy nestala součástí tohoto pozemku žalobce. 19. Oprávněnost stavby je třeba posoudit podle soukromého práva; jedná se o občanskoprávní oprávnění zřídit svou stavbu na dotčeném pozemku. Uvedenou (ne) oprávněnost stavby je třeba odlišovat od toho, zda je stavba povolená z hlediska stavebního práva (veřejnoprávních předpisů). I případná nepovolená stavba může být stavbou neoprávněnou a naopak (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3953/2008). 20. Tím je zároveň vypořádána námitka žalované o nedostatku pravomoci civilní soudů k rozhodnutí tohoto sporu (žalovaná namítala, že věc má projednat správní orgán – stavební úřad, respektive soud v režimu správního soudnictví). Otázkou„ černé stavby“, tedy nedostatku stavebního povolení se soud v rámci této žaloby nezabývá, pro posouzení věci je nepodstatná. Důležitý je soukromoprávní poměr mezi žalobcem a žalovanou (popřípadě jejich právními předchůdci), tedy otázka soukromoprávního oprávnění zřídit (v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen„ obč. zák.“) stavbu chaty na cizím pozemku žalobce. 21. Jak již bylo zmíněno v pasáží o hodnocení důkazů (shora), toto oprávnění sice žalovaná prokázala (smlouvou ze dne [datum]), nejde tak v době svého vzniku o stavbu neoprávněnou, nicméně šlo o oprávnění dočasné. 22. Soudní praxe přitom již dovodila (R 58/2018), že právní režim vypořádání neoprávněných staveb, zcela zřízených na cizím pozemku před nabytím účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se řídí dosavadními předpisy (zejména § 135c obč. zák.). 23. Podle názoru soudu je možno tento závěr (o použitelnosti dosavadní právní úpravy) přiměřeně aplikovat i na právní režim vypořádání staveb, které sice byly zřízeny oprávněně, ale toto právo ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. zaniklo. Stavba (zřízená oprávněně na cizím pozemku před 1. 1. 2014) se totiž podle citovaného přechodného ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. nestala součástí pozemku, přičemž uvedený (nový) občanský zákoník pro takový případ nestanoví žádný jiný způs