14 C 194/2023-60 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 7. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 27. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru„ [název]“ [číslo] jejíž nedílnou součástí je sazebník poplatků. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr na nákup automobilu ve výši 174 068 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 3 417 Kč včetně poplatku za sjednání úvěru ve výši 3 % z výše úvěru. Žalobce svůj závazek splnil, když dne 28. 8. 2020 byla uhrazena kupní cena zboží dle smlouvy za žalovaného, a to převodem na účet obchodníka [právnická osoba], č. [bankovní účet]. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, celkem zaplatil pouze částku 143 251 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel řádně a včas svůj dluh, odstoupil žalobce dopisem ze dne 1. 9. 2021 od smlouvy o úvěru. Následně žalobce v souladu se smlouvou přistoupil k prodeji vozidla, čímž mu vznikly dodatečné náklady za prodej ve výši 18 271 Kč (zejm. náklady na odebrání vozidla, oceňovací znalecký posudek, přeprava vozidla). Žalobce se domáhal zaplacení částky 58 139 Kč jakožto dlužné jistiny, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 7 760 Kč, úhrady nákladů za ukončení smlouvy o úvěru žalobcem ve výši 1 500 Kč, náhrady nákladů za převoz vozidla ve výši 11 495 Kč, náhrady nákladů za prodej vozidla ve výši 6 776 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 58 139 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobce ze dne 3. 1. 2023 dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Žalovaný a žalobce uzavřeli dne 27. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru„ [název]“ [číslo] sjednali výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek, pojištění úvěru a další smluvní podmínky. Úvěr byl poskytnut účelově na nákup automobilu Škoda Octavia, [VIN kód]. Společně se smlouvou o úvěru účastníci též uzavřeli smlouvu o zajišťovacím převodu práva k výše uvedenému automobilu (prokázáno smlouvu o spotřebitelském úvěru„ [název]“ [číslo] ze dne 27. 7. 2020). Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za měsíce duben a červen 2020 činil cca 19 900 Kč (prokázáno výplatními páskami žalovaného za měsíce duben a červen 2020). Žalobce dále zjišťoval výdaje žalovaného, ohledně nichž zjistil nájemné ve výši 1 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 1 666 Kč měsíčně (prokázáno zprávou o posouzení úvěruschopnosti). Za období květen – červen 2020 činily příjmy žalovaného částku 44 080,86 Kč, výdaje 43 601,99 Kč, účet žalovaného zůstal po celé období v záporném zůstatku, nicméně na účet byl navázaný kontokorent s limitem 1 000 Kč (prokázáno výpisy z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období květen – červen 2020). Žalovanému bylo koupené vozidlo předáno do užívání (prokázáno protokolem o převzetí vozidla ze dne 27. 7. 2020). Žalobce v souladu se smlouvou vyplatil částku na nákup vozidla ve výši 168 998,06 Kč na účet [číslo] [bankovní účet], [variabilní symbol]; částka ve výši 5 069,94 Kč představovala poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 % z čerpané částky (prokázáno potvrzením o čerpání ke dni 28. 8. 2020, potvrzením o čísle účtu obchodníka). Žalovaný na smlouvu uhradil celkem částku 143 251 Kč (včetně úhrady z výtěžku aukce po ukončení smlouvy ve výši 105 000 Kč; prokázáno rozkladem splátek ke smlouvě [číslo]). Protože žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, vyzval žalobce žalovaného opakovaně k úhradě dlužných splátek; následně žalobce odstoupil od smlouvy o úvěru dopisem ze dne 1. 9. 2021, současně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky (prokázáno první upomínkou při prodlení spotřebitele ze dne 12. 12. 2020, druhou upomínkou při prodlení spotřebitele ze dne 14. 1. 2021, odstoupením od smlouvy o úvěru a výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne 1. 9. 2021 vč. podacího archu). Dne 19. 11. 2021 žalobce v aukci skrze zprostředkovatele předmětný automobil v souladu se smlouvou o zajišťovacím převodu práva prodal za částku 105 000 Kč, kterou použil k úhradě dlužné částky. V souvislosti s aukcí vznikly žalobci dodatečné náklady ve výši 18 271 Kč (prokázáno kupní smlouvou ze dne 13. 12. 2021, protokolem o předání a převzetí předmětu smlouvy ze dne 13. 12. 2021, fakturou [číslo] ze dne 1. 12. 2021 znějící na částku 11 495 Kč, fakturou [číslo] ze dne 14. 12. 2021 znějící na částku 6 776 Kč). Žalobce uplatňuje vedle jistiny úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 3. 1. 2022 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 3. 1. 2022 vč. podacího archu). 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a poskytovatel úvěru uzavřeli 27. 7. 2020 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a smlouvu o zajišťovacím převodu práva podle § 2040 a násl. o. z.; poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení zákona [číslo] Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 6. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 7. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že prověřoval žalovaného v databázích SOLUS, CRIF a v insolvenčním rejstříku. Dále prověřoval mzdu žalovaného, a to za pomoci výplatních pásek a telefonicky u zaměstnavatele, když takto zjistil čistou mzdu žalovaného ve výši 19 900 Kč měsíčně. Z hlediska závazků žalovaného žalobce zjistil nájemné ve výši 1 000 Kč, splátky úvěrů žalobce zjišťoval z databáze CRIF. Dále si žalobce vyžádal výpisy z běžného účtu žalovaného za květen – červen 2020. Takto žalobce dospěl k použitelnému příjmu žalovaného ve výši 17 234 Kč měsíčně, přičemž splátku poskytovaného úvěru stanovil na částku 3 417 Kč měsíčně. 8. Na základě shora uvedeného má soud za to, že žalobce svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnil. Žalobce sice řádně prověřil příjmy žalovaného, nicméně ohledně jeho výdajů nezjišťoval řádně skutečnosti, které podnikatel při poskytnutí spotřebitelského úvěru musí zkoumat. Žalobce tvrdil, že prověřoval žalovaného v databázích SOLUS, CRIF a v insolvenčním rejstříku, avšak tato tvrzení neprokázal; to samé platí i ohledně tvrzení žalobce k výši nájmu žalovaného. V obou případech totiž žalobce jako důkaz k prokázání svých tvrzení předložil pouze vlastní interní zprávu, nadto nedatovanou, tudíž její důkazní hodnota je mizivá. Uvedené skutečnosti (řádné zkoumání schopností, možností a poměrů žalovaného) žalobce neprokázal, jiné důkazy k prokázání sporných tvrzení neoznačil. 9. Soud zdůrazňuje, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní mají účastníci již v žalobě (§ 79 odst. 1 o.s.ř.). Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. K jednání se žalobkyně nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila dobrodiní poučení (soud ji coby nepřítomného účastníka nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o jejím důkazním břemeni ve vztahu k neprokázanému tvrzení o převodu úvěrované částky na účet žalovaného). Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř., protože se účastník nedostavil k jednání, není soud oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2528/2010). 10. Žalobce v žalobě uvedl, že přihlížel mj. ke statistickým údajům včetně průměrného nájemného. Zkoumání úvěruschopnosti však nemůže být paušální (odkazem na průměrné statistické hodnoty), nýbrž vždy musí jít o zkoumání konkrétních poměrů žadate