14 C 226/2023-24 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal zaplacení částky 254 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 11. 2022 do 15. 3. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 12. 2022 do 15. 3. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 1. 2023 do 15. 3. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 2. 2023 do 15. 3. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 216 000 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení s tím, že účastníci uzavřeli dne 16. 9. 2022 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalovaným bezúročně peněžní prostředky ve výši 222 000 Kč, které se žalovaní zavázali vrátit společně a nerozdílně do 20. 10. 2025 v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč. Žalovaní však svůj závazek nehradili řádně a včas, žalobci uhradili pouze první splátku. V důsledku prodlení s úhradou druhé až páté splátky zápůjčky žalobce odstoupil dne 14. 3. 2023 od smlouvy o zápůjčce. Ke dni 15. 3. 2023 tak žalovaní byli povinni vrátit žalobci celou zbývající část zápůjčky ve výši 216 000 Kč. V souladu se smlouvou o zápůjčce dále žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v případě prodlení žalovaných se splácením zápůjčky. Jelikož se žalovaní dostali do prodlení již s druhou splátkou jistiny, požadoval žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 216 000 Kč od 21. 11. 2022 do 19. 5. 2023, vyčíslenou na částku 38 880 Kč. Žalovaní dlužnou částku dosud neuhradili, a to ani přes předžalobní upomínku právního zástupce žalobce. 2. Žalovaní se k žalobě, ač jim byla řádně doručena, nevyjádřili. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaní nevyjádřili, proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 9. 2022 soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 16. 9. 2022 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se žalobce zavázal žalovaným poskytnout peněžní prostředky ve výši 222 000 Kč a žalovaní se zavázali tyto peněžní prostředky žalobci vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč do 20. 10. 2025, splatnost první splátky nastala dne 20. 10. 2022. Žalovaní se dále mj. zavázali žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v případě prodlení se splacením dlužné částky. Z výdajového pokladního dokladu ze dne 16. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaný [číslo] dne 16. 9. 2022 převzal od žalobce částku 222 000 Kč. Z odstoupení od smlouvy ze dne 14. 3. 2023 včetně podacího lístku ze dne 14. 3. 2023 soud zjistil, že žalobce dne 14. 3. 2023 odstoupil od smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 9. 2022, neboť žalovaní byli v prodlení s úhradou druhé až páté splátky (splatnost druhé splátky nastala dne 20. 11. 2022). Současně žalobce vyzval žalované k okamžité úhradě dlužné částky včetně smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 4. 2023 včetně podacího lístku ze dne 11. 4. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalované k úhradě dlužné částky včetně nákladů právního zastoupení ve výši 274 905,60 Kč. 5. Všechny výše uvedené důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. 7. V posuzovaném případě účastníci uzavřeli dne 16. 9. 2022 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o.z. Žalovaní se dostali do prodlení s vrácením více než dvou splátek, proto žalobce dle § 2394 o.z. odstoupil dne 14. 3. 2023 od smlouvy a vyzval žalované k okamžitému vrácení dlužné jistiny ve výši 216 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ze splátek, s nimiž žalovaní byli v prodlení (tj. se splátkou č. 2 se splatností dne 20. 11. 2022, splátkou č. 3 se splatností dne 20. 12. 2022, splátkou č. 4 se splatností dne 20. 1. 2023 a splátkou č. 5 se splatností dne 20. 2. 2023), který žalobce požaduje ke dni odstoupení od smlouvy, tj. ke dni 15. 3. 2023, a dále zákonným úrokem z prodlení z neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 216 000 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení. V souladu se smluvním ujednáním vzniklo žalobci následkem prodlení žalovaných podle § 2048 odst. 1 o.z. též právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 216 000 Kč od 21. 11. 2022, kterou žalobce kapitalizoval ke dni podání žaloby, tj. ke dni 19. 5. 2023, na částku 38 880 Kč. Tím, že žalovaní nezaplatili dlužnou částku včas, dostali se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. S ohledem na shora uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 10 196 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 9 340 Kč (§ 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 6 073,2 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 45 189,2 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.