14 C 281/2022-54 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal zaplacení zažalované částky s příslušenstvím jakožto příspěvku do garančního fondu žalobce (dále jen„ příspěvek“) za 1) osobní automobil s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], provozovaný od dne 24. 11. 2019 do 29. 2. 2020, tedy po dobu 98 dní, a dále v období ode dne 1. 7. 2020 do 21. 3. 2021, tedy po dobu 264 dní, bez pojištění odpovědnosti; a dále za 2) osobní automobil s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], provozovaný od dne 9. 3. 2021 do 5. 6. 2021, tedy po dobu 89 dní, bez pojištění odpovědnosti. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je slovenský občan. Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Žalovaný měl v době zahájení řízení v projednávané věci bydliště na území České republiky, a proto je podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalovaného. 4. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Ohledně skutkového stavu dospěl soud na základě předložených listin k závěru, že žalovaný byl 1) v období od 24. 11. 2019 do 29. 2. 2020 a v období od 1. 7. 2020 do 21. 3. 2021 vlastníkem osobního automobilu s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód]; dále 2) v období od 9. 3. 2021 do 5. 6. 2021 vlastníkem osobního automobilu s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód] (prokázáno výpisy z registru silničních vozidel, kupní smlouvou ze dne 17. 1. 2019). K těmto vozidlům přitom v uvedených obdobích, ač byla vedena dle registru vozidel jako provozovaná, nebylo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce opakovaně žalovaného vyzval k úhradě příspěvku nepojištěných, ten však nijak nereagoval a neuhradil na pohledávku ničeho (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 9. 9. 2020, výzvou k úhradě ze dne 8. 4. 2021, výzvou k úhradě ze dne 2. 8. 2021, upomínkou ze dne 7. 1. 2021, upomínkou ze dne 14. 7. 2021, upomínkou ze dne 3. 11. 2021). Žalovaný byl řádnou předžalobní upomínkou vyzván k plnění i právním zástupcem žalobce (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 30. 3. 2022 vč. podacího archu, předžalobní upomínkou ze dne 20. 4. 2022 vč. podacího archu, předžalobní upomínkou ze dne 12. 5. 2022 vč. podacího archu). 6. V posuzovaném případě žalovaný jakožto vlastník shora specifikovaných motorových vozidel provozoval tato vozidla v projednávaných obdobích bez pojištění odpovědnosti, čímž porušil svou povinnost dle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), tj. povinnost pojištění odpovědnosti vozidla. V souvislosti s porušením uvedené povinnosti vznikl žalobci vůči žalovanému nárok na úhradu příspěvku, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla povinnost porušována a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 1, 3 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“). V případě vozidla č. 1) byla povinnost porušována v období od 24. 11. 2019 do 29. 2. 2020, tj. 98 dní, a v období od 1. 7. 2020 do 21. 3. 2021, tj. 264 dní; celkem tak byla povinnost pojištění porušována po dobu 362 dní, výše denní sazby příspěvku u tohoto vozidla činí 65 Kč. Výše příspěvku tak v daném případě činí 23 530 Kč. V případě vozidla č. 2) byla povinnost porušována v období od 9. 3. 2021 do 5. 6. 2021, tj. celkem 89 dní, výše denní sazby příspěvku u tohoto vozidla činí 47 Kč. Výše příspěvku tak v daném případě činí 4 183 Kč. Dále žalobci vznikl nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každou výzvu k úhradě (každé období porušování), tj. v posuzovaném případě na částku 900 Kč za 3 případy porušení (§ 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). V posuzovaném případě činí celková výše příspěvku 27 713 Kč, náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek 900 Kč. S ohledem na shora uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 1 145 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 597 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.