14 C 301/2022-52 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 12. 2. 2019 smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli jistinu ve výši 50 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 15,9 % ročně a smluvenými poplatky v 60 měsíčních splátkách po 1 333 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, proto poskytovatel úvěru zesplatnil celou zbylou část úvěru dopisem ke dni 25. 9. 2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2019 uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a [právnická osoba] a.s. došlo k postoupení pohledávky na [právnická osoba] a.s. Následně smlouvou uzavřenou dne 7. 11. 2019 mezi [právnická osoba] a.s. a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení byla žalované oznámena. Žalobce požadoval zaplatit částku 51 833 Kč jakožto dlužnou jistinu (zahrnující dlužnou jistinu úvěru ve výši 50 000 Kč a dlužné poplatky ve výši 1 833 Kč), dále kapitalizovaný smluvní úrok (4 646,89 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení (673,95 Kč), smluvní úrok z prodlení ve výši 15,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 000 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvy dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaná a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) uzavřeli 12. 2. 2019 smlouvu o půjčce, sjednali výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o půjčce ze dne 12. 2. 2019). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 50 000 Kč, přičemž do postoupení pohledávky na dluh nezaplatila nic (prokázáno souhrnný výpisem pohybů na účtu, č. ú. [číslo]). Protože žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, zesplatnil poskytovatel úvěru zbylou část úvěru dopisem ke dni 25. 9. 2019 (prokázáno prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k uhrazení dluhu). Žalobce uplatňuje vedle jistiny (50 000 Kč) i dlužné poplatky (1 833 Kč), úroky a úroky z prodlení. Původní věřitel svou pohledávku za dlužnicí postoupil na [právnická osoba] a.s., která dále pohledávku postoupila na žalobce. Obě postoupení byly žalované oznámeny přípisy ze dne 15. 11. 2019 a 7. 1. 2020 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2019 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020). Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 14. 1. 2020 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 14. 1. 2020). Ze smlouvy o půjčce (návrhu smlouvy o úvěru) bylo dále zjištěno, že žalovaná uvedla jako svůj čistý příjem částku 15 000 Kč měsíčně, jako splátkové výdaje 1 800 Kč měsíčně (prokázáno smlouvou o půjčce ze dne 12. 2. 2019). 6. Všechny výše uvedené listinné důkazy jsou plně věrohodné, nikterak si neodporují, naopak se navzájem doplňují a dohromady přesvědčivě vytváří ucelený obraz skutkového stavu. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav je v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí prokázán s dostatečnou mírou jistoty. 7. Po právní stránce soud vztah účastníků posoudil dle ust. § 2395 občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaná na základě uzavřené smlouvy čerpala úvěr ve smluvené výši za jasně stanovených podmínek, se kterými byla seznámena a které tímto akceptovala, aniž by kdy po dobu splácení cokoli namítal. Žalobce uzavíral smlouvu v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklé závazky tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud posuzoval smlouvu z hlediska § 1810 a násl. o.z., podle kterých se smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran; dospěl přitom k závěru, že smlouva obstojí i vážení těmito kritérii i kritériem dobrých mravů. Neplatnost smlouvy či její části dovodit nelze. To se týká i výše sjednaného smluvního úroku, který odpovídá obdobným úvěrovým produktům poskytovaným bankovními ústavy za situace, kdy jde o účelově neurčený úvěr bez zajištění. Úprava ochrany spotřebitele ať již v rámci občanského zákoníku, speciálních zákonů či v komunitárním právu (směrnice č. 2005/29/ES) chrání dostatečně spotřebitele před nekalými praktikami a zaručuje mu zejména právo na to být informován. Spotřebitel tak musí mít adekvátní možnost se s obsahem smlouvy, obchodních podmínek a příloh seznámit. To neznamená, že tak skutečně učiní a nelze si v praxi ani představit nástroj, který by to zaručil. I když je spotřebitelům přiznána vyšší právní ochrana pro jejich fakticky slabší postavení, nedochází tím k úplnému potlačení zásady vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým). V řízení bylo prokázáno, že žalovaná měla k dispozici veškeré potřebné dokumenty, což stvrdila svým podpisem. Že spotřebitelé obvykle na svá práva nedbají ve chvíli, kdy smlouvu uzavírají, ani když využívají jejich výhod, ale až v okamžiku, kdy je po nich žádáno, aby plnili, nemůže mít vliv na platnost smluvních ujednání. Žalovaná byla seznámena s podmínkami smlouvy, s výší úroku. Žalobce v důsledku neplnění povinností ze strany žalované odstoupil od smlouvy a veškeré pohledávky se tak staly splatnými ode dne 25.9.2019. Žalovaná dosud neuhradila na zažalovaný nárok ničeho. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostala se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady žalobce sestávají z: -) 2 074 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 3 180 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 2 192,40 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 14 706 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.