14 C 318/2023-18 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 30. 12. 2011 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit smluvnímu věřiteli odměnu ve výši 12 540 Kč, kterou se zavázala zaplatit spolu s jistinou v 60 týdenních splátkách po 459 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 22. 2. 2013. Celkovou částku tak tvoří jistina (15 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (1 915 Kč), odměny za administrativní zpracování půjčky (2 850 Kč) a nákladů za hotovostní inkaso splátek (7 775 Kč). Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, celkem uhradila 4 840 Kč. Dále žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 30. 9. 2011 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit smluvnímu věřiteli odměnu ve výši 8 360 Kč, kterou se zavázala zaplatit spolu s jistinou v 60 týdenních splátkách po 306 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 23. 11. 2012. Celkovou částku tvoří tak jistina (10 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (1 277 Kč), odměny za administrativní zpracování půjčky (1 900 Kč) a nákladů za hotovostní inkaso splátek (5 183 Kč). Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, celkem uhradila 7 750 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalobcem došlo k postoupení obou pohledávek na žalobce. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Žalobce požadoval zaplatit na první pohledávku částku 10 160 Kč jakožto dlužnou jistinu, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 409,49 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 10 160 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení; na druhou pohledávku částku 2 250 Kč jakožto dlužnou jistinu, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 610,31 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 2 250 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvy dlužné částky neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaná a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) uzavřeli dne 30. 12. 2011 smlouvu o půjčce [číslo] sjednali výši úroku, poplatků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o půjčce [číslo] ze dne 30. 12. 2011). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 15 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku 4 840 Kč (prokázáno smlouvu o půjčce [číslo] ze dne 30. 12. 2011, přehledem plateb ke smlouvě [číslo]). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 10 160 Kč kapitalizované a běžící zákonné úroky z prodlení. Žalovaná a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) dále uzavřeli dne 30. 9. 2011 smlouvu o půjčce [číslo] sjednali výši úroku, poplatků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o půjčce [číslo] ze dne 30. 9. 2011). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 10 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku 7 750 Kč (prokázáno smlouvu o půjčce [číslo] ze dne 30. 9. 2011, přehledem plateb ke smlouvě [číslo]). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 2 250 Kč kapitalizované a běžící zákonné úroky z prodlení. Původní věřitel své pohledávky za žalovanou postoupil dne 17. 6. 2016 na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy [číslo] – seznam pohledávek ze dne 17. 6. 2016). Tato skutečnost byla žalované oznámena přípisem ze dne 17. 6. 2016 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2016). Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2023, podacím lístkem ze dne 1. 6. 2023). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 30. 12. 2011 a dne 30. 9. 2011 smlouvy o půjčce podle § 657 a násl. z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“); původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 52 odst. 2, 3 obč. zák.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení zákona [číslo] Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 1 z. s. ú. 7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 9 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 39 obč. zák.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C [číslo], neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 8. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smluv posouzení úvěruschopnosti žalované a sám v žalobě uvedl, že požaduje pouze zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení. Z toho důvodu soud žalobce nevyzýval k doplnění žaloby o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. 9. Žalovaná dosud na smlouvu [číslo] uhradila částku 4 840 Kč a na smlouvu [číslo] částku 7 750 Kč, které žalobce zcela započetl na jistiny smluv a požaduje tak rozdíl mezi poskytnutými částkami a částkami, které byly žalovanou uhrazeny. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.