14 C 7/2023-29 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované specifikovaný ve smlouvě. Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, když vycházel z údajů zjištěných od žalované v žádosti o úvěru, které pak ověřil lustrací žalované v databázích (zj. BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík), příjmy a výdaje dále porovnával s údaji o životním minimu a statistickými údaji Českého statistického úřadu. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli celkovou částku v měsíčních splátkách po 891,37 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, proto žalobce dopisem zesplatnil úvěr ke dni 19. 1. 2022. Žalobce požadoval zaplatit částku 13 023,36 Kč jakožto dlužnou jistinu, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 531,58 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 683,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 87,61 Kč, dlužné poplatky ve výši 890 Kč, dlužné poplatky ve výši 2 100 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 554,94 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvy dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaná a žalobce uzavřeli 23. 12. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] sjednali celkovou výši úvěru (27 966,04 Kč), výši úroku, výši pravidelných měsíčních splátek (30 splátek po 891,37 Kč, se sjednaným pojištěním po 980,37 Kč), poplatky a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 23. 12. 2019). Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, čímž zjistil výši jejího průměrného čistého měsíčního příjmu v částce 24 000 Kč a výši splátkových výdajů 2 932,13 Kč, dále skutečnost, že žalovaná bydlí v pronajatém bydlení, na jehož nákladech se podílí cca ½ nákladů (prokázáno výpisy z běžného účtu žalované za období od 8. 8. 2019 do 31. 12. 2019, vyjádřením k procesu posuzování úvěruschopnosti ze dne 27. 7.2022, žádosti žalované o úvěr). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 22 000 Kč, doposud žalovaná uhradila částku 15 200,54 Kč (prokázáno výpisy z úvěrového účtu za období od 31. 12. 2019 do 8. 7. 2022). Protože žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, využil žalobce svého práva ze smlouvy a dopisem ze dne 21. 1. 2022 pohledávku zesplatnil ke dni 19. 1. 2022 (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 1. 2022). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 13 023,36 Kč úroky, úroky z prodlení, poplatky a zákonné úroky z prodlení. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 31. 8 2022 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 31. 8. 2022). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a poskytovatel úvěru (žalobce) uzavřeli 23. 12. 2019 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 8. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že vycházel z údajů zjištěných od žalované v žádosti o úvěru, které pak ověřil lustrací žalované v databázích (zj. BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík), příjmy a výdaje dále porovnával s údaji o životním minimu a statistickými údaji Českého statistického úřadu. 9. Na základě shora uvedeného má soud za to, že žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované splnil. Žalobce se zabýval příjmy i výdaji žalované, které si ověřil z běžného účtu žalované, čímž zjistil, že žalovaná má dostatečný příjem ke splácení úvěru a dlouhodobě vyrovnanou platební bilanci, své dosavadní závazky zvládala splácet bez obtíží, s výjimkou bydlení významnější výdaje nemá. 10. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud tak shledal, že je vhodné aplikovat ustanovení § 142a odst. 2 o.s.ř. a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, neboť žalobce podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.