14 C 9/2023-22 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 8. 11. 2018 smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 1809/ [rok], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 197 000 Kč za účelem modernizace bydlení, a to převodem na bankovní účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkovou částku v měsíčních splátkách po 950 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, po dobu trvání smlouvy uhradil splátkami částku ve výši 34 200 Kč, dále bylo na dluh žalovaného započteno stavební spoření ve výši 17 620,36 Kč na základě zástavního práva k pohledávce, celkem bylo takto uhrazeno 51 820,36 Kč, z toho 7 378,22 Kč bylo započteno na jistinu, 40 615,14 Kč bylo započteno na úroky a 3 827 Kč bylo započteno na úhrady dle sazebníku. Jelikož žalovaný dále nesplácel, zesplatnil žalobce dopisem úvěr ke dni 20. 6. 2022 se lhůtou splatnosti do 21. 7. 2022. Žalobce požadoval zaplatit částku 189 854,78 Kč jakožto dlužnou jistinu (189 621,78 Kč) včetně neuhrazených úhrad dle sazebníku (233 Kč), dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 779,7 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 189 621,78 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaný a žalobce uzavřeli 8. 11. 2018 smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] [rok], sjednali výši úroku, výši pravidelných měsíčních splátek, poplatky a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] [rok] ze dne 8. 11. 2018). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 197 000 Kč, doposud žalovaný uhradil celkem částku 51 820,36 Kč (prokázáno pokynem k čerpání úvěru ze dne 8. 11. 2018). Protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužných splátek do 16. 6. 2022 s tím, že jinak přistoupí k zesplatnění celého úvěru (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 17. 5. 2022). Jelikož žalovaný neplnil, využil žalobce svého práva ze smlouvy a dopisem ze dne 20. 6. 2022 pohledávku zesplatnil, zároveň jej tímto dopisem ve smyslu předžalobní výzvy vyzval k úhradě dluhu do 21. 7. 2022 (prokázáno výzvou ke splacení dluhu ze dne 20. 6. 2022 vč. dodejky). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 189 621,78 Kč kapitalizované a běžící zákonné úroky z prodlení. 6. Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, čímž zjistil výši jeho průměrného čistého měsíčního příjmu v částce 18 141 Kč a výši dosavadních splátkových výdajů 5 393 Kč, dále skutečnost, že žalovaný bydlí sám v pronajatém bydlení (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru, potvrzením o výši příjmu ze dne 11. 10. 2018, výpisy z běžného účtu žalovaného za období od červenec-září 2018). Žalobce dále prověřoval žalovaného v rámci databází SOLUS, BRKI, NRKI a centrální evidence exekucí; takto zjistil výši splátkových výdajů žalovaného ve výši 4 793 Kč měsíčně ze dvou uvedených úvěrů, žádné další negativní informace zjištěny nebyly (prokázáno výpisem z registru SOLUS ze dne 16. 10. 2018, výpisem z registrů BRKI a NRKI SOLUS ze dne 16. 10. 2018, výpisem z Centrální evidence exekucí ze dne 19. 10. 2018). Pro výpočet životních nákladů žalobce vycházel ze statistického modelu a částky životního minima, a to v částce 4 000 Kč měsíčně (prokázáno dokumentem nazvaným„ Kontroly bonity a úvěrového zatížení žadatele o úvěr v RSTS“). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a poskytovatel úvěru (žalobce) uzavřeli 8. 11. 2018 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 8. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 9. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že vycházel z údajů sdělených žalovaným, které si ověřoval na základě výpisů z registrů SOLUS, BRKI, NRKI a Centrální evidence exekucí. V případě příjmů žalovaného pak došlo k ověření na základě potvrzení zaměstnavatele. U výdajů žalobce vycházel z životního minima a statistických modelů, u splátkových výdajů došlo k ověření skrze výše uvedené registry. Takto žalobce zjistil příjem žalovaného v částce 18 141 Kč, splátkové výdaje ve výši 5 393 Kč, životní výdaje stanovil na částku 4 000 Kč. 10. Na základě výše uvedeného má soud za to, že žalobce svou povinnost řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného splnil. Žalobce řádně přezkoumal příjmovou stránku žalovaného, když si nechal předložit nejen potvrzení o příjmu, nýbrž příjmy ověřoval i za pomoci výpisů z běžného účtu žalovaného. Z hlediska výdajů řádně ověřil i splátkové výdaje žalovaného za pomoci dotazů na registry dlužníků. V případě životních výdajů žalobce sice vycházel z částky životního minima, nicméně v posuzovaném případě lze tuto skutečnost vzít za dostatečnou, když tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výše splátek se nelišily od žalobcem skutečně zjištěných údajů a ani z běžného účtu žalovaného neplyne, že by měl nějaké mimořádně vysoké pravidelné výdaje. Výdaje žalovaného v předložených výpisech sice dosahují značných částek (vždy přes 40 000 Kč měsíčně), nicméně tato skutečnost je zjevně ovlivněna již dříve poskytnutými úvěry; žalovaný však i přesto dokázal udržovat vyrovnanou platební bilanci, aniž by v této době (do poskytnutí projednávaného úvěru) obdržel úvěr jiný, z výpisu za červenec 2018 nadto plyne, že částka cca 150 000 Kč byla použita na předčasné splacení jiného úvěru. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalovaný měl v době poskytnutí úvěru dobrou platební morálku a nic tak žalobci nemohlo nasvědčovat, že žalovaný poskytovaný úvěr schopen platit nebude. 11. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, 142a odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 7 595 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem dva úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) 2 x 8 700 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 3 780 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 29 375 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 od