15 C 106/2022-72 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 105 309 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 20. 8. 2015 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na bankovní účet. Podpisem smlouvy žalovaný přistoupil k rámcové smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr („ Jistota“), na základě které se žalovaný zavázal hradit měsíční pojistné stejným způsobem jako pravidelné měsíční splátky úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 8,90% ročně splácet v 84 měsíčních splátkách ve výši 5 941 Kč včetně pojistného splatných vždy k 30. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil částku ve výši 393 102 Kč, z čehož částka 251 247 Kč byla započtena na jistinu, částka 109 385 Kč byla započtena na úhradu úroků, částka 25 220 Kč na splátky pojistného, částka 1 250 Kč na penále – smluvní pokuty a částka 6 100 Kč byla započtena na náhradu nákladů spojených s vymáháním. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru a celá dosud nesplacená jistina a přirostlé úroky za poskytnutí úvěru, které se staly součástí nové jistiny, se staly splatnými. Žalovaný po zesplatnění žalovanou částku i přes výzvu nezaplatil. 2. Žalovaný soudu sdělil, že dluhu si je vědom a jeho existenci nepopírá. Dále uvedl, že učiní kroky k vyrovnání závazku. Z jednání se žalovaný i žalobkyně omluvili. 3. Soud provedl důkazy listinami, které k prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila s tím, že provedeným dokazování byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci, a to po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. 4. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 8. 2015 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které věřitel žalovanému poskytl částku ve výši 350 000 Kč (prokázáno smlouvou [číslo] ze dne 20. 8. 2015 včetně všeobecných podmínek žalobkyně pro spotřebitelskému úvěru a sazebníku pro smlouvy o spotřebitelskému úvěru). Žalovanému byla vyplacena částka ve výši 350 000 Kč na jeho bankovní učet (prokázáno potvrzením o poskytnutí úvěru ze dne 20. 8. 2015). Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku ve výši 466 452 Kč v 84 měsíčních splátkách ve výši 5 941 Kč včetně pojistného splatných vždy k 30. dni každého kalendářního měsíce (prokázáno smlouvou [číslo]). Žalovaný se zavázal plnit závazky dle smlouvy, tedy hradit řádně a včas dlužnou jistinu a úroky a pojistné, (prokázáno smlouvou ze smlouvou [číslo]). Žalovaný uhradil splátky v celkové výši 393 102 Kč, z čehož žalobkyně započítala částku 251 247 Kč na jistinu, částku 109 385 Kč na úhradu úroků, částku 25 220 Kč na splátky pojistného, částku 1 250 Kč na penále – smluvní pokuty a částku 6 100 na náhradu nákladů spojených s vymáháním (prokázáno výpisem splátek). Poskytnutý úvěr však žalovaný nesplácel řádně a včas a ocitl se v prodlení se splácením úvěru a o zaplacení byl opakovaně marně upomínán (prokázáno upomínkou ze dne 12. 10. 2019, 14. 1. 2020, 14. 1. 2021 a 12. 12. 2020) včetně upozornění na možné důsledky. Protože žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, odstoupila žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne 1. 7. 2021 a zbylou část úvěru zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (prokázáno odstoupením od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradu dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne 12. 1. 2021 včetně podacího archu). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 1. 10. 2021 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 1. 10. 2021 včetně podacího archu). 5. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet prostřednictvím interního a externího zkoumání (prokázáno výpisem Solus, registru CRIF, výpisem z účtu za období od 7/ 2015 a potvrzením o výši příjmu ze dne 3. 8. 2015) a vyplněnou zprávou o posouzení úvěruschopnosti – poskytoval úvěru [právnická osoba] (prokázáno zprávou o posouzení úvěruschopnosti – poskytoval úvěru [právnická osoba]). Ze zprávy žalobkyně zjistila, že žalovaný je zaměstnán s pravidelný příjmem 18 460 Kč, s náklady na bydlení 0 Kč (v jiné zprávě uvedena částka 2 000 Kč na nájemné), hypotéka/leasing rovněž 0 Kč, a že nemá jiné závazky než splátky úvěru ve výši 2 439 Kč (prokázáno zprávou o posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně dále soudu předložila výpisy z účtu žalovaného, a to za měsíc 7/ 2015 (prokázáno výpisem z účtu za měsíc 7/ 2015). Z potvrzení o výši příjmu vystaveného dne 3. 8. 2015 žalobkyně zjistila, že žalovaný pracuje jako školník a jeho průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 18 460 Kč, a splátky na poskytnuté půjčky jsou evidovány ve výši 1 900 Kč (prokázáno potvrzením o výši příjmu vystaveného dne 3. 8. 2015). Náklady žalovaného žalobkyně stanovila na základě statistických dat na částku 4 750 Kč měsíčně. 6. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když se spokojila s prokázáním takových skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka, a to především u výdajové stránky. V daném případě si žalobkyně vyžádala informace od žalovaného (vyplněním typizovaných formulářů), které doplnila výpisem z účtu žalovaného za měsíc červenec 2015 a potvrzením o výši příjmu žalovaného a některými dalšími zjištěními (jako je např. lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku). Při zkoumání příjmů ověřila tvrzení žalovaného potvrzením příjmů od zaměstnavatele. Výdaje byly žalobkyní zjištěny rozhovorem se žalovaným, ověřeny z výpisu z účtu (předložen soudu byl jen za období 7/ 2015) a porovnány se statistickým modelem žalobkyně informacemi o životním minimu. Soud zde nemůže uznat ani stanovení výše nákladů na základě údajně statistických modelů na částku 4 750 Kč měsíčně, a to už jen proto, že přezkum úvěruschopnosti má být založen na individuálním posuzování, nikoli na statistice. Podle mínění soudu se ale žalobkyně neměla spokojit s uvedenými údaji, neboť tyto jsou co do svého rozsahu nedostatečné a ryze formální a kromě toho vyžadují další zkoumání. Skutečnost, že proti žadateli o úvěr není vedeno exekuční nebo insolvenční řízení, je pouze prvotním východiskem (takové osobě by neměl být poskytován další spotřebitelský úvěr bez dalšího). Bez bližšího zkoumání příjmů a výdajů za relevantně delší časové období tak nelze vzít jako hotový údaj, že žalovaný dosahuje stabilního příjmu a dokonce, že vytváří rezervy, navíc pokud šlo o poskytnutí úvěru v řádech statisíc. Pokud by žalobkyně žádala předložení výpisů z účtu za delší časové období, zjistila by, zda je žalovaný schopen vytvářet rezervy a zda již z účtu nehradí jiné splátky úvěru. Varovným údajem, který nemůže profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů přejít bez povšimnutí, je, že (alespoň podle předloženého výpisu z účtu za měsíc červenec, což se ovšem soudu jeví jako časový úsek zcela nedostačující) žalovaný nemá žádné rezervy. Podle výpisu z účtu žalovaného z července 2015 byl totiž zůstatek na počátku měsíce 122 Kč. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotnou žalovanou v takové situaci nelze (opakovaně viz rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 7. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. 8. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit, se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnic