15 C 37/2023 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 17 149,67 Kč, smluvního úroku ve výši 8,05 % z částky 17 149,67 Kč za období od 23. 11. 2022 do zaplacení, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 279,68 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 153,93 Kč. Žalobkyně ke svému návrhu uvedla, že dne 18. 10. 2019 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru ke kreditní kartě (dále jen„ Smlouva“), kdy nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky pro [banka] kreditní kartu (dále jen„ Obchodní podmínky“). Žalovaná obchodní podmínky obdržela před uzavřením smlouvy a souhlasila s jejich zněním, což stvrdila svým podpisem. Žalobkyně umožnila žalované čerpat peněžité prostředky až do výše úvěrového limitu ve výši 27 000 Kč. Čerpané prostředky byly úročeny úrokovou sazbou uvedenou ve Smlouvě ve výši 19,90 % p.a. a žalovaná je byla povinna splácet dle obchodních podmínek. Z důvodu porušování povinnosti žalované splácet řádně a včas své peněžité závazky vůči žalobkyni byla žalované odeslána dne 4. 11. 2021 výzva k zaplacení dlužné částky. Když ani poté žalovaná neplnila, byly oznámením o zesplatnění veškeré závazky žalované prohlášeny za splatné ke dni 24. 2. 2022. Žalovaná ke dni 24. 2. 2022 dlužila žalobkyni částku 17 265,67 Kč. Žalobkyně požaduje uhrazení úroků z prodlení v zákonné výši za období od 23. 11. 2022 do zaplacení. 2. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 25. 5. 2023 uvedla, že jestliže prokázala, že k posouzení úvěruschopnosti došlo, pak soud, nebyly-li žalovanou stranou alespoň tvrzeny okolnosti, z nichž by bylo možno učinit závěr, že žalobkyně měla při vynaložení odborné péče rozumný důvod úvěruschopnost žalované strany dále prověřovat, nemá z vlastní iniciativy sám zkoumat, zda postup poskytovatele úvěru byl dostatečný, neboť pro takové hodnocení mu chybí procesně přípustným způsobem získaná skutková zjištění. Žalobkyně dále na výzvu soudu dne 6. 6. 2023 svůj návrh doplnila o podklady o zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. 3. Žalovaná se k návrhu žalobkyně nevyjádřila, ač jí byla žaloba řádně doručena. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, ač byla řádně předvolána. 4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila s tím, že je přesvědčena, že její nárok je v plné výši prokázán listinami doloženými současně s žalobou, respektive pozdějšími písemnými podáními, a na základě této skutečnosti nepovažuje žalobkyně svou účast u uvedeného jednání za nezbytnou. Žalobkyně souhlasila, aby bylo ve věci jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, přičemž navrhla vyhovět žalobě v celém rozsahu a přiznat plnou náhradu nákladů řízení. 5. Žalobkyně se tak současně svou neúčastí u prvního jednání ve věci připravila o možnost být poučena o nutnosti doplnit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy je prokazující ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), které se dostává účastníkům zásadně při jednání. A to především k nedostatečnému tvrzení týkající se provedeného šetření ke schopnosti žalované úvěr splácet a ke všem tvrzením také nabídnout a předložit důkazy je prokazující. 6. Soud provedl důkazy listinami, které k prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila s tím, že provedeným dokazování byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci, a to po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. 7. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 18. 10. 2019 smlouvu o úvěru ke kreditní kartě [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalované revolvingový úvěr v celkové výši 17 149,67 Kč, s možností čerpání do výše stanoveného úvěrového limitu v částce 27 000 Kč, a vydala jí kreditní kartu (prokázáno výpisem z účtu, smlouvou o úvěru [číslo] včetně obchodních podmínek a předsmluvních informací se záznamem o podpisu). Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že dle čl. 9 a 10 obchodních podmínek je žalobkyně oprávněna písemným oznámením odeslaným žalované prohlásit, že všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v oznámení, pokud nastane některá ze skutečností předvídaných v čl. 9 obchodních podmínek (prokázáno smlouvu o úvěru [číslo]). 8. Z výpisu z úvěrového účtu bylo dále zjištěno, že žalovaná splátky nehradila (prokázáno výpisem/stavem účtu kreditní karty), kdy žalovaná porušovala svůj závazek hradit úvěr řádně a včas a ke splnění povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy byla vyzvána dopisem včetně upozornění na možnost zesplatnění (prokázáno poslední výzvou k zaplacení ze dne 4. 11. 2021 včetně dodejky). Protože žalovaná dlužné splátky neuhradila, ocitla se v prodlení, žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 24. 2. 2022. Tato skutečnost byla žalobkyní řádně žalované oznámena (prokázáno oznámením o zesplatnění ze dne 26. 2. 2022 včetně dodejky). K zaplacení zbývající dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem právní zástupkyně žalobkyně (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 25. 11. 2022 včetně podacího archu). 9. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně prověřila příjmy žalované toliko na základě výpisu z účtu vedeného pro žalovanou a vnitřním systémem žalobkyně. Vnitřním systémem žalobkyně bylo vyhodnoceno, že u žalované byla dána platební kapacita pro splátku úvěru ve výši 4 036 Kč měsíčně. Žalobkyně z výpisu z účtu vedeného pro žalovanou zjistila, že žalovaná dosahuje příjmu ve výši 14 663 Kč čistého měsíčně. Co se týče zjištění výdajů žalované, žalobkyně je prověřila toliko svým interním ekonomickým modelem, aniž by prověřila, zda a jaké skutečné pravidelné výdaje žalovaná má, přičemž sdělením Czech Credit Bureau pouze prověřila, že žalovaná nemá žádné dluhy. Z výpisu z účtu žalované žalobkyně zjistila, že výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity, činily 7 497 Kč měsíčně, načež interní systém žalobkyně zhodnotil rizikovost klienta jako nízkou s DSTI ve výši 27%. Žalobkyně neprověřovala skutečné životní náklady žalované (prokázáno a zjištěno z dat a vyhodnocení žádosti, informacemi z Credit Bureau a statistických údajů). 10. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní na účet žalované ve výši žalované jistiny, žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácela. Avšak v řízení bylo rovněž zjištěno, že žalobkyně přistoupila ke zjišťování majetkových poměrů žalované nedostatečně, když bez znalosti pravidelných výdajů žalované nebylo možné zjistit, zda žalovaná má dostatečné peněžní prostředky ke splnění povinnosti splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně řádně neprověřila výdaje žalované, neboť jí pro poskytnutí úvěru stačil jen výpis z účtu žalované. Výdaje žalované žalobkyně dále nezkoumala, když vycházela jen z platebních transakcích na účtu žalované, z nichž není a nemůže být zřejmé, jaké jsou skutečné náklady na základní životní potřeby, tj. zejména bydlení, dále na chod domácnosti, ale i na dopravu, stravu apod. Žalobkyně rovněž nijak neprověřovala další osobní výdaje žalované, zda a kolik má vyživovacích povinností, zda je příjemce dávek sociálního zabezpečení apod., nereagovala tak ani na připisování částky rodičovského příspěvku na účet žalované. Při řádném prověřování jak příjmů, tak i výdajů žalované, a to i na základě žalobkyni dostupných údajů, by přitom mohly být vyvolány oprávněné pochybnosti o možnosti poskytnout úvěr, zejména pokud pravidelně byl zůstatek na účtu žalované na nule či v mínusu. 11. Obecně je na věřiteli, aby při hodnocení úvěruschopnosti měl nejen potřebné informace od žadatele, ale aby také trval na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, nejvyšších pravidelných výdajů apod.). Dle soudu se žalobkyně nesnažila získat spolehlivé informace, na základě kterých by byla schopna vyhodnotit případná rizika pro poskytnutí úvěru žalované, jak vyplývá z předložených interních dokumentů. Míra zkoumání příjmů, výdajů a závazků žadatele se může v jednotlivých případech konkrétního úvěrového vztahu lišit. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. 12. Soud se nemohl ztotožnit s argumentací žalobkyně, že soud nemá z vlastní iniciativy sám zkoumat, zda postup poskytovatele úvěru byl při zjišťování úvěruschopnosti dostatečný, neboť pro takové hodnocení mu chybí procesně přípustným způsobem získaná skutková zjištění. Soud má za to, že v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena 18. 10. 2019), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – pře