15 C 56/2023-81 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 300 944,48 Kč spolu s příslušenstvím. Tvrdila, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 25. 2. 2020 smlouvu o úvěru č. úvěrového účtu [bankovní účet]. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 100 000 Kč, který se zavázal hradit v pravidelných splátkách včetně sjednaného příslušenství. Splátky však nehradil řádně a včas, proto věřitel v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami využil svého práva a celý úvěr učinil splatným dopisem ze dne 14. 4. 2021 k témuž dni. Žalovaný na úvěr uhradil toliko 6 653,94 Kč. Celkově tak požaduje žalobkyně uhradit částku 110 837,47 Kč. Dále žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] dne 1. 11. 2019 smlouvu o úvěru č. úvěrového účtu [bankovní účet], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 200 000 Kč. Úvěr se zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného příslušenství, když uhradil pouze částku 18 253,14 Kč. Splátky rovněž nehradil řádně a včas, proto věřitel v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami využil svého práva a celý úvěr činil splatným dopisem ze dne 17. 3. 2021 k témuž dni a požaduje z titulu uzavřené smlouvy úhradu částky 226 547,33 Kč. Původní věřitel [právnická osoba] postoupil obě pohledávky z uzavřených smluv včetně shora uvedených na žalobkyni smlouvou ze dne 16. 11. 2021 s účinností k 21. 11. 2021, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby, aniž by jakkoli reagoval. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení RADY (ES) č. 1215/2012, když situace, kdy žalovaný má veden v evidenci informačního systému základních registrů pobyt na území ČR bez jeho ukončení, má tedy vedenu trvalou adresu pobytu beze změny od roku 2019, služby mu byly poskytovány na území ČR a jinou adresu svému smluvnímu partnerovi neoznámil. Zdejší soud je tak v této věci příslušným o věci rozhodnout, když na území ČR se nachází bydliště žalovaného (čl. 4 Nařízení). 4. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 25. 2. 2020 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka pod č. účtu [bankovní účet], na základě které věřitel žalovanému poskytl úvěr výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal platit v pravidelných splátkách po 2 217,98 Kč včetně pojištění, úrok sjednán ve výši 13,2 % ročně (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 25. 2. 2020 včetně podmínek). Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka pod č. účtu [bankovní účet] i dne 1. 11. 2019, na základě které věřitel žalovanému poskytl úvěr výši 200 000 Kč, které se žalovaný zavázal platit v pravidelných splátkách po 2 217,98 Kč 3 596,59 Kč včetně pojištění, úrok sjednán ve výši 12,2 % ročně (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 1. 11. 2019 včetně podmínek). Žalovanému se dostalo poučení o potřebných informací o spotřebitelském úvěru (prokázáno předsmluvním formulářem k oběma úvěrovým smlouvám). Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěry řádně a včas. Ze souhrnného zúčtování úvěrového učtu [bankovní účet] soud zjistil, že na jistině zbývá uhradit 97 597,89 Kč (prokázáno výpisem úvěrového účtu k 22. 11. 2021). Ze souhrnného zúčtování úvěrového učtu [bankovní účet] soud zjistil, že na jistině zbývá uhradit 194 452,78 Kč Kč (prokázáno výpisem úvěrového účtu k 22. 11. 2021). Z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek učinil věřitel úvěr na částku 100 000 Kč za splatný ke dni 14. 4. 2021, čímž současně zaniklo pojištění a žalovaný byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 110 837,47 Kč nejpozději do 30. 4. 2021 (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 16. 4. 2021). Ze stejného důvodu, tj. pro opakovaného porušování smluvních podmínek hradit úvěr ve stanovených splátkách, učinil věřitel splatným i úvěr na částku 200 000 Kč, a to ke dni 17. 3. 2021, upozornil na zánik pojištění a vyzval k úhradě dlužné částky, která činila 218 349,93 Kč nejpozději do 6. 4. 2021 (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 3. 2021). Pohledávky z obou smluv byly postoupeny na žalobkyni smlouvou postupní ze dne 16. 11. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek a dohody o úplatě a potvrzení o zaplacení úplaty za postoupení). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (prokázáno oznámením ze dne 30. 11. 2021 a odeslání podacím lístkem od zásilky ze dne 9. 12. 2021). K zaplacení zbývající dlužné částky z obou smluv byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 4. 4. 2023 (prokázáno výzvou před podáním žaloby datovanou 4. 4. 2023) a odeslání žalovanému prokazuje podací lístek z 5. 4. 2023. 5. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 30. 10. 2019 soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného [právnická osoba] potvrdila, že žalovaný má čistý měsíční příjem 22 741 Kč za poslední 3 měsíce a pracovní poměr na pozici skladník na dobu určitou do 31. 5. 2020. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vztahující se k žádosti o úvěr ve výši 200 000 Kč plyne, že věřitel před poskytnutím úvěru provedl lustraci v systémech NRKI, BRKI apod. (žádný doklad ani výstup nebyl předložen), při výpočtu bylo počítáno s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení a odečteny splátkové a nesplátkové výdaje, vycházeno bylo z údajů o výši příjmu z pracovního poměru na dobu určitou ve výši 22 741 Kč, který byl ověřen, z údaje o celkovém příjmu domácnosti 45 000 Kč, který nijak osvětlen ani ověřen nebyl, bydlení v pronajatém bytě, podílu přes 50% na nákladech za bydlení, dosavadních splátek 0 Kč a dalších výdajů 0 Kč, a že věřitel takto dospěl k závěru, že lze úvěr poskytnout. Z žádosti o úvěr na částku 100 000 Kč ze dne 25. 2. 2020 soud zjistil, že žadatel uvedl, že jeho je průměrný příjem ze zaměstnání za poslední 3 měsíce činí 17 999 Kč, zaměstnán je jako dělník/řemeslník, pracovní smlouvu má na dobu určitou do 31. 5. 2020, jiné měsíční splátky 0 Kč, bydlí v pronajatém bytě v [obec], je ženatý, celkový čistý příjem domácnosti 40 000 Kč, počet vyživovaných osob 1, ostatní nezbytné náklady uvádí 0 Kč. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 25. 2. 2020 soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného [právnická osoba] potvrdila, že žalovaný má čistý měsíční příjem 17 999 Kč za poslední 3 měsíce a pracovní poměr na dobu určitou do 31. 5. 2020. Věřitel tak na základě zjištěných skutečností, ověřeného příjmu z pracovního poměru na dobu určitou 17 999 Kč, žalovaným deklarovaných splátek na jiné úvěry 0 Kč a zjištěných splátkách na předchozí úvěr 3 272,59 Kč, z údaje o celkovém příjmu domácnosti 40 000 Kč, pronajatého bytu, podílu 45% na nákladech za bydlení, dospěl k závěru o možnosti poskytnout úvěr (viz vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Výdaje žalovaného nebyly nijak ověřovány, např. výpis z běžného účtu za relevantní předchozí období poskytnutí úvěrů přiložen nebyl. 6. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní ve výši 200 000 Kč i 100 000 Kč, i skutečnost, že žalovaný do data zesplatnění uhradil částku ve výši 6 653,94 Kč a 18 253,14 Kč. Prokázáno bylo i platné postoupené pohledávky na žalobkyni a oznámení postoupení žalovanému. Soud však na základě provedeného dokazování a skutečností zjištěným na základě žalobkyní předložených důkazů, konstatuje, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když se spokojila s prokázáním takových skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Rovněž v procesu vyhodnocování je třeba konstatovat zásadní nedostatky a nezohlednění skutečností, které byly věřiteli známy. V provedeném vyhodnocení se žalobkyně vůbec nezajímala o skutečné výdaje žalovaného, resp. skutečné náklady na domácnost, bydlení, energie, dopravu, osobní potřeby včetně stravy, náklady na vyživovanou osobu apod. Soud zde navíc nemůže uznat ani stanovení výše nákladů na základě statistických modelů či jen s použitím částky životního minima, a to už jen proto, že přezkum úvěruschopnosti má být založen na individuálním posuzování. Žalobkyně tedy mohla vycházet jen z výše příjmu, který se v čase významně snížil z 22 741 Kč na konci října 2019 na 17 999 Kč v únoru 2020 a poskytl-li žadateli úvěr v celkové částce 300 000 Kč v období pár měsíců při vědomosti, že i tato jediná ověřená veličina, tj. příjem žalovaného, je ze smlouvy na dobu určitou do konce května 2020, pak postupoval rizikově a nevyhodnotil adekvátně známé veliči