15 C 60/2023-70 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 25 052 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 59,87% ročně splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 1 376 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2020. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil 18 splátek po 1 376 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně ke dni 19. 4. 2022 úvěr zesplatnila a celá dosud nesplacená jistina a přirostlé úroky za poskytnutí úvěru, které se staly součástí nové jistiny, se stala splatnou. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění nezaplatí, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, tedy od 21. 4. 2022 do zaplacení, požadována je ke dni vyhotovení žaloby ve výši 7 158,88 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu 998 Kč dle čl. 6 smlouvy, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením dle čl. 6 smlouvy. Žalovaný zbylou část dluhu přes výzvu nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 7. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které věřitel žalovanému poskytl úvěr výši 20 000 Kč (prokázáno návrhem/smlouvu o úvěru [číslo] včetně dodatku a podmínek). Žalovanému se dostalo poučení o potřebných informací o spotřebitelském úvěru (prokázáno předsmluvním formulářem k úvěrové smlouvě), součástí bylo i pojištění schopnosti splácet (prokázáno dokumentací ke sjednanému pojištění). Úvěr byl schválen a žalovanému schválení oznámeno dopisem odeslaným 28. 7. 2020 včetně splátkového kalendáře (prokázáno doručenkou z tohoto dne a oznámením o schválení). Úvěr ve výši 20 000 Kč byl žalovanému vyplacen v plné výši na jeho bankovní účet dne 22. 7. 2020 (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutý úvěr ve výši 59,87% ročně splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 1 376 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2020 (rovněž prokázáno smlouvu o úvěru [číslo] včetně dodatku). Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas. Vyzván k úhradě a upozorněn na zesplatnění byl žalovaný opakovaně písemně (prokázáno výzvou k zaplacení a upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 16. 3. 2022, 13. 4. 2022 a 19. 4. 2022 (prokázáno obsahem výzev včetně dokladů o odeslání/doručení). Z úvěrové smlouvy bylo dále zjištěno, že zápůjční úroková sazba činila 59,87% ročně; dle části B) smlouvy, bod 6.1, že pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Dále je v bodě 6.2 smlouvy uvedeno právo poskytovatele vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením, výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Dle bodu 6.5 pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny až do úplného zaplacení. Z karty klienta, která představuje výpis z úvěrového účtu, bylo zjištěno, že žalovaný splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil částku 18 x 1 376 Kč (prokázáno: kartou klienta ke smlouvě [číslo]). K zaplacení zbývající dlužné částky ve výši s příslušenstvím byl žalovaný vyzván dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne 3. 8. 2022 včetně oznámení o splatnosti úvěru k 19. 4. 2022 (prokázáno výzvou před podáním žaloby a poštovním podacím archem ze dne 3. 8. 2022). 4. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet dotazem na databáze Solus a NRKI s výsledkem bez dlužných částek a splátek po splatnosti a střední riziko kategorie II (prokázáno výpisem z těchto databází), dále na základě předsmluvního dotazníku vyplněného žalovaným k jeho výdělkových a osobním poměrům (prokázáno předsmluvním formulářem – hodnocení klienta ze dne 22. 7. 2020). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu (prokázáno kopií občanského průkazu). Na základě zákaznické karty – hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má příjmy ze zaměstnání 23 000 Kč, bez dalších příjmů a jeho výdaje jsou 3 860 Kč a 3 000 Kč na nájemné a inkas, jiné výdaje nemá. Příjem žalovaného žalobkyně ověřila příchozími platbami ve výši 20 894 Kč a 29 489 Kč za období 6 - 7/ 2020 (prokázáno potvrzeními o provedení platby na účet žalovaného od [právnická osoba] a.s.). Současně však zjistila z přiloženého výpisu z účtu žalovaného za 10/ 2019 (jiný předložen nebyl), že příjem žalovaného byl odlišný, a to 18 218 Kč, a že jeho celková bilance účtu vykazuje sice vyrovnaný výsledek, avšak nulový, tedy nejsou zde žádné volné prostředky pro možné pravidelné splácení úvěru. Výdaje na bydlení žalovaný uvedl ve výši 3 000 Kč, životní minimum 3 860 Kč, další ve výši 0 Kč (viz hodnocením klienta). Výdaje žalovaného pak žalobkyně neověřovala nijak (z výpisu z účtu neplynou). 5. Soud konstatuje, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když se spokojila s prokázáním takových skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Při zkoumání pravidelného příjmu prověřila tvrzení žalovaného kontrolou na základě příchozích transakcí na účet žalovaného. Dále soud konstatuje, že skutečnost, že vůči žalovanému není doposud vedeno insolvenční řízení či exekuční řízení, neznamená, že je schopen splácet úvěr. Bez bližšího zkoumání příjmů i výdajů za relevantně delší časové období tak nelze vzít jakýkoli údaj za zcela relevantní. V provedeném vyhodnocení se žalobkyně vůbec nezajímala o výdaje žalovaného, resp. skutečné náklady na domácnost, energie, dopravu, osobní potřeby včetně stravy apod. Soud zde navíc nemůže uznat ani stanovení výše nákladů na základě údajně statistických modelů či zákonem na částku 3 860 Kč měsíčně jako životní minimum, případně u bydlení na částku 3 000 Kč, a to už jen proto, že přezkum úvěruschopnosti má být založen na individuálním posuzování; nehledě na skutečnost, že se zjevně u výdajů u bydlení jedná o částku v současné době neadekvátní, nepodloženou žádnou nájemní smlouvou či jinou listinou prokazující tvrzenou nestandardní výši. Žalobkyně tedy částečně zkoumala příjmy za velmi krátké období; nikoli již výdaje, jinak by nemohla dospět k závěru, že žalovanému lze úvěr schválit. Předložený výpis z účtu žalovaného za říjen 2019 (za další období nebyl předložen nebo požadován, ač by to bylo více než potřebné pro relevantní závěr) jednoznačně vypovídá o tom, že veškeré příjmy jsou žalovaným zkonzumovány, a že žalovaný nevytváří žádné rezervy, ze kterých by mohl splácet úvěr. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. 6. Podle ustálené soudní praxe platí, že se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotným žalovaným v takové situaci nelze (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 7. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného i skutečnost, že žalovaný do data zesplatnění uhradil částku ve výši 24 768 Kč. 8. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena 13. 4. 2018), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odborno