17 C 194/2023-74 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 167 311 Kč s příslušenstvím, uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru„ Cofiauto“ [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru na částku 183 132 Kč. K uzavření smlouvy o úvěru došlo v provozovně zprostředkovatele úvěru společnosti [právnická osoba] (dále jen„ zprostředkovatel“), který ověřil totožnost žalovaného. Žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru obdržel předsmluvní informace dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo„ zákon č. 257/2016 Sb.“). Žalovaný se zavázal úvěr splatit v celkem 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 754,00 Kč vždy k 13. dni v měsíci. Úroková sazba činila 17,11 % a RPSN 19,75. Celkově se žalovaný zavázal při řádném splácení uhradit částku 315 336,00 Kč. Součástí celkové výše úvěru je pak poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 % z výše financované částky úvěru, když poplatek je úročen jako součást jistiny a splácen v pravidelných splátkách úvěru. Závazek ze strany žalobkyně byl splněn, naproti tomu žalovaný své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neplnil a nehradil jednotlivé splátky úvěru. Vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného, žalobkyně dopisem ze dne [datum] písemně odstoupila od smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný na splátkách uhradil celkem 57 724,00 Kč. Celkový dluh žalovaného ve výši 167 311,00 Kč se skládá z poskytnutých nevrácených peněžitých prostředků (jistiny) ve výši 156 117,00 Kč, dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení na částku 8 594,00 Kč, a dále dlužné úhrady nákladů v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele ve výši 1 500,00 Kč, a dlužné úhrady nákladů za upomínky ve výši 1 100,00 Kč. Ve smlouvě o úvěru žalovaný uvedl, a stvrdil svým podpisem, jaké jsou jeho měsíční příjmy, kolik činí měsíční náklady na bydlení, srážky ze mzdy a exekuce – závazky po splatnosti, náklady na splátky půjček, leasingů, uvedl svůj rodinný stav a počet vyživovaných osob. Žalobkyně žalovaného prověřila a vyhodnotila na základě telefonického prověřování, zaslaného výpisu z účtu, vlastního statistického modelu a přihlédli též v souladu s judikaturou i ke státem publikovaným údajům o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva včetně průměrného nájemného (databáze Českého statistického úřadu). Na tomto základě žalobkyně stanovila existenční výdaje žalovaného, zohlednila splátky úvěrů (leasingů, půjček), informace uvedené ve smlouvě byly ověřeny dle CRIF, výdaje na hypotéku/nájemné, náklady na splátku nového úvěru od žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru Cofiauto soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalovaný seznámen se základními vlastnostmi spotřebitelského úvěru, tj. s celkovou poskytnutou výši spotřebitelského úvěru (183 132 Kč), výší měsíční splátky úvěru (3 754 Kč), s počtem měsíčních splátek (84) a s celkovou částkou, kterou je třeba zaplatit (315 335 Kč). Žalovaný byl dále před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru seznámen s náklady spotřebitelského úvěru, tj. s výpůjční roční úrokovou sazbou ve výši 17,11 %, s RPSN ve výši 19,75 %, se souvisejícími náklady, s náklady v případě opožděných plateb a dalšími důležitými právními aspekty. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Cofiauto [číslo] má soud za prokázané, že žalovaný ji uzavřel dne [datum] za účelem financování automobilu zn. Škoda Fabia, [VIN kód] (dále též„ vozidlo“) na celkovou kupní cenu 177 798 Kč s poplatkem za sjednání úvěru 3 % z výše financované částky úvěru, s celkovou měsíční splátkou 3 754 Kč a s celkovou částkou splatnou žalovaným 315 336 Kč. Roční úroková sazba činila 17,11 % a RPSN 19,75 %. Podle této smlouvy je poplatek úročen jako součást jistiny a splácen v pravidelných splátkách úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl Sazebník pro smlouvy o spotřebitelském úvěru, s uvedením zápůjční úrokové sazby, pojištění, poplatků, sankčních nároků věřitele pro případ prodlení spotřebitele nebo porušení povinnosti. Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru byla ověřována předloženým občanským a řidičským průkazem, což soud zjistil z předložených fotokopií těchto dokladů. Z protokolu o převzetí vozidla soud má soud za prokázané, že žalovaný vozidlo zn. Škoda Fabia, [VIN kód], tj. předmět účelového úvěru smlouvy o spotřebitelském úvěru převzal (datum převzetí a místo převzetí zde uvedeno není), když uvedený protokol vlastnoručně podepsal. Z formuláře Záznam z jednání ze dne [datum] podle zákona č. 170/2018 Sb. a § 2789 zákona č. 89/2012 Sb. soud zjistil, že ohledně vozidla, na které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, byla tentýž den uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele Pojistná smlouva pro Autopojištění Combi Plus III mezi pojistitelem [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], [IČO] a žalovaným na straně pojistníka s ročním pojistným po slevě celkem ve výši 7 111 Kč. Z potvrzení o platbě Komerční banky soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] poslala ze svého účtu na bankovní účet žalovaného platbu 177 798, 06 Kč. Z přípisu Zpráva o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru [právnická osoba] má soud za prokázané, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ke smlouvě o úvěru prostřednictvím tzv. pre-scoringu (předběžné posouzení úvěruschopnosti) tak, že jej prověřovala přes registr [příjmení], zájmové sdružení právnických osob, insolvenčního rejstříku a registru CRIF. K příjmům žalovaného žalobkyně zjistila, že jeho hlavním čistým příjmem je mzda ve výši 20 000 Kč měsíčně, k výdajům, že náklady na bydlení tvoří nájemné ve výši 500 Kč za měsíc a splátky úvěrů ve výši 10 825 Kč měsíčně. Ve formuláři Zprávy o posouzení úvěruschopnosti je zaškrtnuto, že údaje byly ověřeny z výplatních pásek a z příslušných databází a registrů. Závěrem je uvedeno, že po provedené analýze byl žalovaný ke dni žádosti o úvěr shledán úvěruschopným. Z výplatní pásky žalovaného za březen 2020 má soud za prokázané, že žalovaný měl základní mzdu 16 300 Kč, příplatky 6 205 Kč a čistý příjem 19 242 Kč. Z výplatní pásky za duben 2020 má soud za prokázané, že žalovaný měl základní mzdu 10 031 Kč, příplatek 3 818 Kč a čistý příjem 17 302 Kč. Z první a druhé upomínky při prodlení spotřebitele ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala, že dluží na splátkách úvěru. Z přípisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo žalovanému odesláno dne [datum]. Z žalobkyní předloženého shrnutí úvěrového účtu má soud za prokázané, že výše splátky splacené žalovaným ke smlouvě o spotřebitelském úvěru činila 57 724 Kč. 4. Ohledně skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný prostřednictvím zprostředkovatele uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru za účelem financování koupě automobilu zn. Škoda Fabia, [VIN kód] za celkovou kupní cenu 177 798 Kč s poplatkem za sjednání úvěru 3 % z výše financované částky úvěru, s celkovou měsíční splátkou 3 754 Kč a s celkovou částkou splatnou žalovaným 315 336 Kč. Roční úroková sazba činila 17,11 % a RPSN 19,75 %. Zároveň se smlouvou o úvěru žalovaný uzavřel ohledně vozidla prostřednictvím stejného zprostředkovatele pojistnou smlouvu s [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], [IČO] s ročním pojistným po slevě celkem ve výši 7 111 Kč. Žalovaný vozidlo, ohledně něhož spotřebitelský úvěr uzavřel, převzal. Jelikož žalovaný dlužné částky na smlouvě o spotřebitelském úvěru nesplácel, byl úvěr po upomínkách ze strany žalobkyně zesplatněn. Výše splátek splacených žalovaným činila celkem 57 724 Kč. 5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně byla podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebiteli podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. 6. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. 30 Co 379/2018 ze dne 13. 2. 2019, soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel, resp. zprostředkovatel úvěru, schopnost žalovaného úvěr splácet, jak jí ukládá„ zákon o spotřebitelském úvěru. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších vě