17 C 207/2023-62 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 003,17 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ke kreditní kartě [název] [anonymizováno] (dále jen„ smlouva“), kterou uzavřela s žalovaným dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu ve výši 56 000 Kč, přičemž takto čerpané prostředky byly úročeny úrokovou sazbou ve výši 19,90 % p. a. a žalovaný je byl povinen splácet dle podmínek sjednaných ve smlouvě, resp. v obchodních podmínkách. Na základě opakovaného porušování povinnosti žalovaného splácet řádně a včas své peněžité závazky vůči žalobkyni byla žalovanému odeslána dne [datum]„ Poslední výzva k zaplacení dlužné částky“ a když ani poté žalovaný neplnil, byly veškeré závazky žalovaného ke dni [datum] prohlášeny za zesplatněné. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění, na kterou však nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně ji uzavřela s žalovaným dne [datum] a poskytla tak žalovanému neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou do výše sjednaného úvěrového limitu ve výši 56 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr za sjednaných smluvních podmínek splatit spolu s úroky a poplatky za související služby, kdy splatnost jednotlivých měsíčních splátek byla vždy ke 14. dni v měsíce a celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 62 484,05 Kč při RPSN ve výši 23,60 % ročně. Soud zjistil, že součástí smlouvy o úvěru byly Podmínky pro kreditní karty poštovní spořitelny účinné od 1. 11. 2019 (dále též„ podmínky“), na základě níž žalobkyně vydala žalovanému kreditní kartu MasterCard Standard. Na základě uvedené součásti smlouvy o úvěru byl žalovaný vázán nejen samotnou smlouvou o úvěru, ale i zněním ustanovení uvedených v Podmínkách pro kreditní karty poštovní spořitelny účinné od 1. 11. 2019, kdy odchylná ujednání ve smlouvě měla přednost před zněním podmínek. Ze záznamu o podpisu klienta má soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] dle smluvních ujednání smlouvy o Elektronickém bankovnictví [název] [anonymizováno] podepsal Předsmluvní informace a náležité vysvětlení k žádosti o Kreditní kartu a Žádost o úvěr ke kreditní kartě. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně zjišťovala osobní údaje o žalovaném, jeho rodinný stav, kdy žalovaný v uvedené žádosti zároveň tvrdil, že je zaměstnán a že jeho čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 3 000 Kč a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů činí 3 000 Kč. Z žalobkyní předloženého dokumentu označeného jako předsmluvní informace ke kreditní kartě má soud za prokázané, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy seznámen se základními vlastnostmi spotřebitelského úvěru a s důležitými právními aspekty smlouvy. Z žalobkyní předloženého výpisu z úvěrového účtu soud zjistil kompletní vývoj dlužné částky od počátku smluvního vztahu s tím, že dlužná jistina k [datum] činila 62 003,17 Kč, tj. výše odpovídá zažalované částce. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, má soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě odborné kontroly finančních toků na běžném účtu vedeném u žalobkyně, jak vyplývá z předložených výpisů z účtu žalovaného za období duben až prosinec roku 2019, tj. za více než půlroční období předcházející uzavření smlouvy, kde zároveň ověřovala výši žalovaným tvrzeného měsíčního příjmu. Soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] prostřednictvím předloženého dokumentu CRIF prověřovala, zda [právnická osoba] – [právnická osoba], organizátor největších českých úvěrových registrů, Bankovního registru klientských informací (BRKI) a Nebankovního registru klientských informací (NRKI), neeviduje u žalovaného nepovolené debety, finanční delikvence, exekuce atd. Soud má za prokázané, že prostřednictvím tzv. CBCB Informací žalobkyně zjišťovala informace o klientovi včetně souhrnných informací o všech kontraktech, splátkových kontraktech, hypoték a kreditních, úvěrových karet a stavebního spoření, kdy zjistila, že celková výše úvěrových limitů žalovaného činí 60 000 Kč, kdy mu byl poskytnut úvěr dne [datum] a za listopad a říjen 2019 nebyly u žalovaného zjištěny žádné dlužné či nesplacené splátky. Soud zjistil, že žalobkyně rovněž vycházela z údajů Českého statistického úřadu zveřejněných za rok 2019, kdy průměrné spotřební výdaje osob s nižším vzděláním ročně činily 137 841 Kč, tj. 11 486,74 Kč měsíčně. Z poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 14 680,93 Kč ve lhůtě do [datum], kdy tato výzva byla odesílaná do vlastních rukou žalovaného, ale vrátila se jako nedoručená, jak vyplývá z podání. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru přípisem ze dne [datum], kdy žalovaného rovněž informoval, že dlužná částka včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků ke dni [datum] činila 63 621,29 Kč. Soud zjistil, že předžalobní výzvou k okamžitému zaplacení dluhu ze dne [datum] žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky, která žalovanému vznikla z titulu uzavřené smlouvy s žalobkyní čerpáním finančních prostředků z úvěru. Uvedené výzvy a oznámení byly žalovanému posílány prostřednictvím České pošty, jak soud zjistil z žalobkyní předložených dodejek. 4. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebiteli podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. 5. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2019, soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě odborné kontroly finančních toků na běžném účtu vedeném u žalobkyně, jak vyplývá z předložených výpisů z účtu žalovaného za období duben až prosinec roku 2019, tj. za více než půlroční období předcházející uzavření smlouvy, kdy tímto způsobem zároveň prověřila žalovaným tvrzený měsíční příjem ze zaměstnání. Dále z různých evidencí (CRIF, CBCB) žalobkyně zjišťovala u žalovaného nepovolené debety, finanční delikvence, exekuce, jaké má uzavřené kontrakty, hypotéky a jiné smlouvy u různých peněžních ústavů. Žalovaným tvrzené měsíční výdaje žalobkyně srovnávala se statistickými daty týkajících se průměrných spotřebních výdajů osob Českého statistického úřadu zveřejněných za rok 2019 a nakonec dospěla k závěru, že žalovaný splňuje zákonné podmínky úvěruchospnosti. V případě posuzované smlouvy má soud za to, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřovala s dostatečnou odbornou péčí v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a smlouva o spotřebitelském úvěru byla tedy platně uzavřena. 6. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v souladu § 2 395 a násl. o. z. a zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný na jistině žalobkyni ke dni podání žaloby dlužil 62 003,17 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 269,68 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 338,87 Kč. Žalovaný na svou obranu nic netvrdil a žalobkyně naopak prokázala všechny tvrzené skutečnosti. Z tohoto důvodu soud žalobkyni přiznal částku jistiny ve výši 62 003,17 Kč s úrokem ve výši 3 269,68 Kč, s 8,05 % úrokem ročně z částky 62 003,17 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3 338,87 Kč, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 62 003,17 Kč od [datum] do zaplacení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta po 3 620 Kč podle § 7 bod 4 a §