18 C 101/2023-26 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] poskytla žalovanému dne 29. 6. 2021 částku ve výši 12 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 uzavřené mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně požadovala po žalovaném vrácení částky, kterou mu původní věřitelka poskytla na účet vedený u [právnická osoba], [IČO] a zákonný úrok z prodlení od 20. 11. 2022 do zaplacení, když smlouvu žalovaného s předchůdkyní žalobkyně není schopna prokázat. Přes výzvu zástupce žalobkyně žalovaný dosud neuhradil na zažalovanou pohledávku ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáváním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalobkyně vyjádřila dne 26. 5. 2023 tak, že rozhodnutím bez nařízení soudního jednání souhlasí. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř., věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o. s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav. 4. V řízení byl doložen návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, který uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně a který nebyl ze strany žalovaného podepsán. V návrhu této smlouvy je jako datum poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč žalovanému uvedeno datum 29. 6. 2021; úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného [číslo] vedený u [právnická osoba], [IČO]. Ze zprávy [právnická osoba], ze dne 24. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaný je majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] vedeným u [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ účet žalovaného“), na který byla dne 29. 6. 2021 připsána částka ve výši 20 000 Kč, což vyplývá z potvrzení o provedené platbě z účtu právní předchůdkyně žalobkyně provedené u platební brány ThePay, provozované [právnická osoba], s.r.o., [IČO] vystavenému ke dni 29. 6. 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní na straně postupníka a právní předchůdkyní žalobkyně na straně postupitele má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalovanou pohledávky vzniklé ze smluv o zápůjčce, které právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se svými klienty specifikovanými v seznamu pohledávek, v němž byl uveden i žalovaný. Z výzvy žalobkyně ze dne 9. 11. 2022 a podacího lístku má soud za prokázané, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a byl vyzván k vrácení mimo jiné poskytnuté částky 12 000 Kč do tří dnů. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně poslala na účet žalovaného dne 29. 6. 2021 částku 12 000 Kč; žalobkyně nebyla schopna prokázat platnost smlouvy uzavřené s žalovaným, disponovala smlouvu bez podpisu žalovaného. Poskytnutí prostředků žalovanému však bylo prokázáno potvrzením o platbě z účtu právní předchůdkyně žalobkyně a zprávou peněžního ústavu, kde měl účet žalovaný. Prověření úvěruschopnosti soud nezkoumal, když nebyla žalobkyní tvrzena ani platně uzavřená smlouva. 6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila bez platného právního důvodu, tj. zaslala žalovanému na účet 12 000 Kč, a svou pohledávku ve výši 12 000 Kč jdoucí za žalovaným, převedla následně na žalobkyni. Žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena, žalovanému byla tato skutečnost oznámena, má proto podle § 2993 věta první o.z. právo na vrácení toho, co bylo žalovanému poskytnuto, resp. co plnila právní předchůdkyně, vědomost žalovaného o poskytnutých prostředcích není v daném případě podmínkou vzniku bezdůvodného obohacení, prostředky byla prokazatelně připsány na účet, který žalovaný vlastnil, k vrácení byl řádně vyzván žalobkyní. 12. Soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., od 20. 11. 2013 do zaplacení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná úhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek) -) advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) a.t.) -) mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 a.t.) -) paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 (§ 14b odst. 5 písm. a/ a.t.) -) 252 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.