18 C 115/2023-35 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 13 400 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel pomocí prostředků komunikace na dálku dne 11. 6. 2021 s žalovanou smlouvu o úvěru č. [číslo], na základě které poskytl žalované na její bankovní účet peněžní prostředky ve výši 13 400 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 10 091,54 Kč a smluvní úrok za dobu trvání úvěru v sazbě 40 % ročně. Celkovou splatnou částku ve výši 23 785,24 Kč se žalovaná zavázala splatit do dne 1. 7. 2021 (doba trvání úvěru činila 20 dnů). Žalovaná nesplatila úvěr řádně a včas, když uhradila pouze částku 37,30 Kč, která byla v souladu se smlouvou alokována na úhradu nákladů na poplatek za poskytnutí úvěru. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena z původního věřitele na žalobkyni. Žalovaná doposud dluží na jistině částku 13 400 Kč, na nesplaceném poplatku za poskytnutí úvěru 10 054,24 Kč, na smluvních úrocích za poskytnutí úvěru 2 635,58 Kč (roční úrok ve sjednané sazbě z nesplacené jistiny pohledávky za dobu od poskytnutí úvěru, tj. od 11. 6. 2021 do 7. 12. 2021), na smluvní pokutě 6 700 Kč (dle čl. VIII. Smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z částky zůstatku jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru za období od 2. 7. 2021 do 13. 4. 2022), na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení 1 354,32 Kč (z dlužné jistiny úvěru v sazbě dle platných právních předpisů od 2. 7. 2021, tj. od prvního dne prodlení se splacením úvěru do 9. 9. 2022) a na nákladech na vymožení pohledávky 238,92 Kč. Nedoplatek poplatku za poskytnutí úvěru, smluvní úroky a náklady na vymožení pohledávky žalobkyně žalobou souhrnně požadovala jako kapitalizovaný úrok ve výši 12 928,74 Kč. Dále žalobkyně požadovala běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 30. 9. 2022 do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, ačkoliv jí byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobkyně omluvila. Žalovaná se bez včasné a důvodné omluvy k jednání nedostavila. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“). 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], sjednali dne 11. 6. 2021 pomocí prostředků komunikace na dálku dohodu označenou jako smlouva o úvěru č. [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalované na její bankovní účet dne 11. 6. 2021 zaslána částka ve výši 13 400 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 10 091,54 Kč a úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % ročně. Celková splatná částka činila 23 785,24 Kč a žalovaná se jí zavázala vrátit do dne 1. 7. 2021, doba trvání úvěru tak byla 20 dnů (prokázáno smlouvou o úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisem z účtu předchůdce žalobkyně). Žalovaná nesplatila úvěr řádně a včas, zaplatila pouze 37,30 Kč. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru s účinností ke dni 29. 9. 2022 postoupena z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalované sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022 včetně výpisu ze seznamu postupovaných pohledávek, potvrzením o provedení transakce – úhrady za portfolio pohledávek ze dne 29. 9. 2022, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 včetně podacího archu). Žalovaná byla k zaplacení zbývající dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 31. 1. 2023 včetně podacího archu). 5. Po právní stránce posoudil soud vztah účastníků (resp. právního předchůdce žalobkyně a žalované) jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. 13. Následkem neadekvátního posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru odkazuje mj. na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, v němž SDEU vyslovil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud tak splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované řádným způsobem zkoumal z úřední povinnosti. 14. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr b