18 C 118/2023-32 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 17 230 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 12. 2021. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina spolu s poplatkem byly splatné do dne 19. 1. 2022. Žalovaný však do termínu splatnosti na zápůjčku neuhradil ničeho. V důsledku prodlení vznikla žalovanému dle čl. 2 smlouvy povinnost uhradit žalobkyni rovněž účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč (5 x 500 Kč) za 5 odeslaných písemných upomínek a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 Kč, a to konkrétně ode dne 20. 1. 2022 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 22. 2. 2023, tj. ke dni vyhotovení žaloby. Po zaokrouhlení na celé koruny se ke dni vyhotovení žaloby jedná o částku 3 980 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobkyně omluvila. Žalovaný se bez včasné a důvodné omluvy k jednání nedostavil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“). 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 12. 2021 včetně všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že uvedeného dne účastníci pomocí prostředků komunikace na dálku sjednali tuto smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet částku ve výši 10 000 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl sjednán ve výši 3 250 Kč. Jistina spolu s poplatkem byly splatné do dne 19. 1. 2022. Mezi stranami byl ve smlouvě mj. ujednán poplatek za každou odeslanou písemnou upomínku k úhradě ve výši 500 Kč. Dále pro případ prodlení klienta (žalovaného) s plněním jeho závazků dle smlouvy byla sjednána povinnost žalovaného uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. 5. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 10. 9. 2021 do 10. 11. 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil na počátku uvedeného období částku 20 968,37 Kč a na konci uvedeného období částku 30 290,08 Kč. 6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 20. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný ze svého bankovního účtu zaslal žalobkyni částku 1 Kč a žalobkyně následně na tento bankovní účet žalovaného zaslala stejného dne jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč. 7. Žalovaný na zápůjčku neuhradil do termínu splatnosti ničeho. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván celkem pěti upomínkami ze dnů 26. 1. 2022, 2. 2. 2022, 9. 2. 2022, 18. 2. 2022 a 5. 3. 2022. 8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 1. 2023 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě zbývající dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. 9. Po právní stránce posoudil soud vztah účastníků jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. Bylo na žalobkyni, aby splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem v průběhu řízení tvrdila a prokázala. 13. Žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že jeho příjem zjišťovala dotazem na zdroj jeho příjmu tj., zda je zaměstnanec, OSVČ, důchodce, apod., kdy žalovaný uvedl, že je OSVČ, dále dotazem na výši jeho příjmů, IČO a obor podnikání. Ověření příjmu žalovaného bylo provedeno na základě výpisů z jeho bankovního účtu, kdy jeho příjem za měsíc říjen 2021 činil 30 287 Kč a za měsíc listopad 2021 pak 62 732 Kč, tj. v průměru 46 510 Kč měsíčně. K výdajům žalovaného žalobkyně zjistila, že žalovaný v době poskytnutí zápůjčky žil v podnájmu, neměl žádnou vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a jako výši svých celkových měsíčních výdajů uvedl částku 15 000 Kč. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, přičemž v těchto registrech neměl žalovaný žádný záznam. Při porovnání rozdílu mezi průměrným příjmem žalovaného a jeho výdaji dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen zápůjčku v poskytnuté výši řádně splatit. Doklad o lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí a výpisy z účtu žalovaného žalobkyně soudu předložila. Soud tak konstatuje, že žalobkyně své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem dostála, když soud přihlédl k výši poskytované zápůjčky a stavu běžného účtu žalovaného. 14. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Účastníci platně sjednali smlouvu o zápůjčce, přičemž žalovaný byl s podmínkami smlouvy včetně výše příslušenství seznámen. Žalovaný však zápůjčku řádně a včas nesplácel a doposud dluží žalobkyni na jistině zápůjčky a poplatku za její poskytnutí částku 13 250 Kč, na smluvní pokutě částku 3 280 Kč a na nákladech za účelné vymáhání částku 2 500 Kč. Všechny tyto částky byly žalovanému vyúčtovány v souladu se smluvními ujednáními. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku v termínu splatnosti, dostal se tak následujícím dnem do prodlení. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení, o němž soud rozhodl dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013, přičemž byl žalobkyni přiznán běžící ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky do zaplacení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup. 15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu: - 800 Kč (zaplacený soudní poplatek) - Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.) o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 a.t.) o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ a.t.) Celkem tak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč, a to ve standardní třídenní