18 C 123/2023-32 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 17 924,60 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 14. 10. 2021. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 10 600 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do dne 13. 11. 2021. Jelikož nesplnil podmínky pro odpuštění úroku z úvěru, je povinen uhradit spolu s jistinou i úrok ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky v kapitalizované výši za dobu trvání úvěru v částce 2 862 Kč. Do termínu splatnosti žalovaný na úvěr ničeho neuhradil a dluží tak žalobkyni částku 13 462 Kč. V důsledku prodlení vznikla žalovanému dle smluvních ujednání povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 10 600 Kč, kterou žalobkyně požaduje ode dne 14. 11. 2021 (den následující po splatnosti úvěru) do dne 9. 1. 2023, tj. do dne vydání předžalobní upomínky, v kapitalizované výši 4 462,60 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobkyně omluvila. Žalovaný se k jednání bez včasné a důvodné omluvy nedostavil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“). 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, přičemž ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dne 14. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 600 Kč. Při splnění stanovených podmínek činila úroková sazba 0 %, jinak 0,9 % z vypůjčené částky denně. Úvěr byl splatný do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Mezi stranami byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny, ohledně níž je klient v prodlení. Jistina úvěru ve výši 10 600 Kč byla na bankovní účet žalovaného zaslána dne 14. 10. 2021 (prokázáno výpisem z bankovního účtu žalobkyně, fakturou ke smlouvě o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně při uzavírání smlouvy zjišťovala příjmy žalovaného, přičemž čistý příjem žalovaného za měsíc červen 2021 činil 24 657 Kč, za měsíc červenec 2021 pak 25 866 Kč, za měsíc srpen 2021 pak 11 884 Kč a za měsíc září 2021 pak 28 862 Kč (prokázáno výplatními páskami). V osobním dotazníku žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že je svobodný, žije v nájemním bytě/domě, je zaměstnaný ve [právnická osoba] s.r.o. s příjmem 28 000 Kč měsíčně. Žalobkyně ověřila identitu a bankovní účet žalovaného pomocí aplikace Kontomatik (prokázáno dokumentem Bank statement data). Žalovaný do termínu splatnosti neuhradil na úvěr ničeho. Žalovaný byl k zaplacení zbývající dlužné částky před podáním žaloby vyzván předžalobní upomínkou ze dne 9. 1. 2023 (prokázáno předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání). 5. Po právní stránce posoudil soud vztah účastníků (resp. právního předchůdce žalobce a žalovaného) jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření smlouvy poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. 12. Následkem neadekvátního posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru odkazuje mj. na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, v němž SDEU vyslovil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud tak splnění povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného řádným způsobem zkoumal z úřední povinnosti. 13. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný vyplnil dotazník, ze kterého je patrný příjem a jeho měsíční náklady. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný a že v domácnosti s ním nežijí další osoby s příjmem. Příjem ze zaměstnání byl ověřen pomocí aplikace Kontomatik a výplatními listy za měsíce červen až září 2021. Za účelem dosavadního plnění závazků byla provedena lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS. Z takto zjištěných údajů žalobkyně usoudila, že žalovaný bude schopen úvěr splatit. 14. Soud konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit s náležitou péčí úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Žalobkyně sice zjistila druh, původ a výši příjmu žalovaného, tj. příjem ze zaměstnání u [právnická osoba] s.r.o. ve výši pohybující se za 4 měsíce předcházející poskytnutí úvěru v rozmezí 11 884 Kč až 28 862 Kč, avšak vůbec se nezabývala jeho výdaji. Dotazník, který žalovaný vyplnil, žádné údaje o výdajích neobsahuje. Z výpisu z účtu žalovaného (Bank statement data) pak vyplývá, že zůstatek ke dni 12. 10. 2021, tj. dva dny před sjednáním úvěru, činil pouze 136,70 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že finanční situace žalovaného nebyla dobrá. Splatit jistinu úvěru ve výši 10 600 Kč spolu s úrokem ve výši 2 862 Kč, tj. částku celkem 13 462 Kč, do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tak pro žal