18 C 132/2023-20 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 70 500 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se žalovaným uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku dne 16. 5. 2022 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému na jeho bankovní účet úvěr ve výši 40 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 24. 7. 2022. Do data splatnosti žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou pěti splátek, výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Žalobkyně má rovněž nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí do jeho úplného splacení, přičemž jej požaduje jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky ve výši 28 000 Kč. Celkovou dlužnou částku žalovaný neuhradil, přestože byl k jejímu zaplacení vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 16. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným sjednali pomocí prostředků komunikace na dálku daného dne smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] k čerpání podnikatelského úvěru žalovaným ve výši 40 000 Kč, a to výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného na dobu 70 dnů ode dne čerpání úvěru. Strany si sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den trvání úvěru od jeho poskytnutí do jeho úplného splacení. Den konečné splatnosti úvěru připadal na 24. 7. 2022. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pěti splátkách po 13 600 Kč. Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátkou byla sjednána smluvní pokuta 500 Kč. 4. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 16. 5. 2022 bylo zjištěno, že z bankovního účtu žalobkyně byla daného dne odeslána na bankovní účet žalovaného jistina úvěru ve výši 40 000 Kč. 5. Z výzvy k úhradě před podání žaloby ze dne 6. 8. 2022 včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzýván a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. 6. Z provedených důkazů tak soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně poskytla žalovanému jako podnikající osobě pro jeho podnikatelské účely na jeho bankovní účet úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaný se jej zavázal splatit v pěti splátkách do 24. 7. 2022 společně s dohodnutým poplatkem za poskytnutí úvěru 1 % za každý den čerpání úvěru. Pro případ prodlení se splátkou se zavázal zaplatit smluvní pokutu 500 Kč za každou nezaplacenou splátku. Do data splatnosti žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. K úhradě dlužné částky byl žalovaný před podáním žaloby bezvýsledně upomínán. 7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud se nejprve zabýval výší sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru, který činil 1 % za každý den čerpání úvěru (tedy ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení), tj. za dobu trvání tohoto závazku (70 dnů) částku 28 000 Kč. Soud považuje tuto částku za sjednaný úrok. Soud dospěl k závěru, že věřitel na takové úroky právo nemá, neboť takto sjednaná výše, jež činí 365 % ročně, je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů živnostníkům bez účelového určení v období května 2022 činila 7,52 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami živnostníkům v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou (ARAD). V posuzované věci sjednané úroky více než 48x přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvním úroku jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, neboť toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. 12. Co se týče jednorázové sankce ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky soud považuje tuto sankci za smluvní pokutu. Žalobkyně tuto smluvní pokutu požadovala celkem v částce 2 500 Kč za prodlení s úhradou 5 splátek, přičemž soud ji s ohledem na povahu a výši závazku shledal za přiměřenou. 13. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2395 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 42 500 Kč jako nesplacenou jistinu (40 000 Kč) a smluvní pokutu (2 500 Kč) a dále běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, tj. z částky 40 000 Kč ode dne 25. 7. 2022 (den následující po splatnosti úvěru) do zaplacení podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobního nároku pak soud žalobu zamítl. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle míry úspěchu účastníků v řízení. V posuzované věci měla žalobkyně úspěch co do částky 42 500 Kč. Žalovaný měl naproti tomu úspěch ohledně částky 28 000 Kč. Z uvedeného vyplývá, že rozdíl v úspěchu účastníků činí 20,57 % ve prospěch žalobkyně. 15. Účelně vynaložené náklady žalobkyně představuje: zaplacený soudní poplatek ve výši 2 820 Kč; advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.), přičemž mimosmluvní odměna za tyto tři úkony právní služby činí 3 x 3 940 Kč (§ 7 bod 5 a.t.); paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 a.t.) a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2 671,20 Kč, tj. celkem 18 211,20 Kč, z nichž má žalobkyně právo na náhradu v rozsahu 20,57 %, tedy v částce 3 746 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).