18 C 197/2023-35 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 25 258 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 9. 2021, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. IV a IX smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX smlouvy. Při sjednání smlouvy si zvolila další volitelné služby, a to službu„ Klidné spaní“ za poplatek ve výši 770 Kč, službu„ Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 203 Kč. Žalovaná 13 x požádala o odklad splatnosti úvěru celkově o 193 dní a splatnost úvěru tak nastala dne 25. 4. 2022. Na úvěr nezaplatila ničeho a dne 26. 4. 2022 se dostala do prodlení s úhradou. Žalobce eviduje vůči žalované dluh ve výši 27 453 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 18 000 Kč, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 500 Kč, dlužného poplatku za službu Klidné spaní ve výši 770 Kč, dlužného poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč, dlužného poplatku za službu informační SMS servis ve výši 203 Kč a dlužných účelně vynaložených nákladů ve výši 3 815 Kč (109 dní x paušální náhrada 35 Kč denně dle čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku). Dále žalobce dle čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku požadoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru za období od 26. 4. 2022 do 25. 7. 2022 v částce 1 620 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, ačkoliv jí byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se žalovaná bez včasné a důvodné omluvy nedostavila, proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Žalobce se z jednání omluvil. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin bylo zjištěno, že účastníci sjednali dne 14. 9. 2021 dohodu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 18 000 Kč. Žalovaná při sjednávání smlouvy zvolila další volitelné služby, a to službu„ Klidné spaní“ za poplatek ve výši 110 Kč měsíčně, službu„ Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč měsíčně. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 4 500 Kč. Celkovou splatnou částku ve výši 22 804 Kč se žalovaná zavázala uhradit do 14. 10. 2021. Splatnost úvěru byla prodloužena o 193 dní do dne 25. 4. 2022 (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 14. 9. 2021, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru). Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. K zaplacení zbývající dlužné částky byla před podáním žaloby vyzvána upomínkou ze dne 30. 11. 2022 (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 30. 11. 2022 včetně podacího lístku). 5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dní sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejné pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. 11. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobce uvedl, že posouzení úvěruschopnosti provedl dle interní metodiky schválené Českou národní bankou a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce nejprve zjistil u žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelně měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 22 933 Kč a umožňovala bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši, což žalobce dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti žalované. K ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobci tři výpisy ze svého bankovního účtu za období červenec až září 2020. Žalobce dále ověřil, zda se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR, registru TelcoScore (Společnost pro informační databáze a.s.), registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrálním rejstříku a registru„ sankční seznamy“. 12. Soud konstatuje, že posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobce považuje za nedostatečné. Údaje uvedené ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované nejsou žádným způsobem doloženy, jedná se jen o informace (tvrzení) poskytnuté žalovanou. Žalovaná uvedla, že výše jejích pravidelných měsíčních výdajů činí 3 000 Kč, přičemž soud tuto částku považuje za zcela nevěrohodnou a neodpovídající realitě běžného života. Žalobcem doložené tři výpisy z běžného účtu žalované, které měly sloužit k ověření jejího příjmu, jsou za měsíce červenec až září 2020, tedy za období předcházející jeden rok vlastnímu sjednání předmětné smlouvy o úvěru, k němuž došlo dne 14. 9. 2021. Z daných výpisů navíc vyplývá, že v uvedeném období měla žalovaná na běžném účtu pravidelně každý měsíc záporný zůstatek pohybující se okolo částky minus 30 000 Kč. Žalobce tak svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost žalované nesplnil. 13. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smlouvy byla splněna jeho zákonná povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobce uzavřel předmětnou smlouvu s žalovanou, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalované daný úvěr po dobu jeho trvání splácet. 14. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobce vyplatil z titulu smlouvy o úvěru ža