18 C 212/2022-42 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí úvěru dne 18.8.2021, jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky. Ve smlouvě byl sjednán úvěr 20 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách, které však neplnil řádně a včas, pročež žalobce po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními oznámil žalovanému, že celý zbytek úvěru zesplatnil ke dni 19.11.2021. Přes výzvu žalovaný dlužnou částku ve výši zbytku jistiny úvěru s příslušenstvím neuhradil dosud. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, žalobce s navrženým postupem vyjádřil souhlas, a to již v podaném návrhu, žalovaný se nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a v řízení bylo zjištěno: 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 18.8.2021 (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným a žalobcem., který se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet. Z čl. VI smlouvy, že žalobce má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky. Z výpisu z nakonvího účtu žalované za měsíc 4/2021, 5/2021 a 6/2021 bylo zjištěno, že příjmy žalované byly ve výši 37 000 Kč měsíčně. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 19.11.2019 soud zjistil, že žalobce úvěr ke dni 19.11.2021 zesplatnil. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 7.3.2022, včetně dodejky, bylo zjištěno, že žalovaný byl znovu žádán o zaplacení dlužné částky. 6. Soud tak má za prokázané, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve smluvené výši a za podmínek stanovených smlouvou, které žalovaný neplnil, když se ocitl v prodlení se splátkami, přes výzvu je neuhradil, pročež věřitel celý zůstatek úvěru zesplatnil a požaduje nadále zaplacení celé jistiny včetně příslušenství. 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle zákona č. 89/2012 Sb. tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. Dle § 2395 a násl. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Dle § 1969 Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Strany si též řádně sjednaly pro případ porušení povinnosti se splácením smluvní pokutu dle § 2048 o.z. 8. Co se týká požadované smluvní pokuty, pak ji soud považuje za přiměřenou. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pod pohrůžkou majetkové sankce ke splnění smluvní povinnosti zajištěné smluvní pokutou. Smluvní pokuta má pak funkci prevenční, reparační a sankční. Přiměřenost výše sjednané smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu. Je nutné rovněž posoudit výši zajištěné částky s ohledem na vzájemný poměr hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty. Přiznaná smluvní pokuta je pro dlužníka dostatečně citelná, nikoliv však nepřiměřeně tvrdá a majetkově limitující. 9. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce, tak jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci úrok ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 905 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. Tarifu), výzva k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h/ adv. tarifu). -) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí 3 x 2 020 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) -) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 1 461,60 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 9 326,60 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.