18 C 271/2023-25 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky 36 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela s žalovaným dne 24. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 54 514 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 44 930 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 084 Kč. Celkovou částku odpovídajícího součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách 3 939 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 3. 2022. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobkyni uhradil pouze 4 000 Kč. S účinností ke dni 16. 12. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, žalobkyně s navrženým postupem vyjádřila souhlas, a to již v podaném návrhu, žalovaný se nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o. s. ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a v řízení bylo zjištěno: 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo prokázáno, že tuto smlouvu dne 24. 3. 2020 uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, kdy se právní předchůdkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 54 514 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 3 939 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 3. 2022 Součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že jde o formulář podepsaný žalovaným dne 24. 3. 2020, z něhož vyplývá, jakým způsobem byla zjišťována osobní, rodinná a majetková situace žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, tj. je zde uvedeno jeho nejvyšší dosažené vzdělání, rodinný stav, zaměstnání, pracovní zařazení, příjmy a výdaje žalovaného apod. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník a její právní předchůdkyně jako postupitel uzavřely tuto smlouvu za účelem postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjček či zápůjček uzavřených postupitelem s klienty. Přílohou smlouvy o postoupení pohledávek byl i seznam postupovaných pohledávek. Ze seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že mezi se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno tímto dopisem, kde bylo žalovanému rovněž sděleno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 3. 2023 včetně podacího lístku ze dne 10. 3. 2023 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky vzniklé na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. 6. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně žalovanému tentýž den v hotovosti předala 40 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 54 514 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 3 939 Kč. Žalovaný však na svém dluhu vůči právní předchůdkyni žalobkyně splatil pouze 4 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným ze smlouvy postoupila smlouvou ze dne 14. 12. 2022 na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala prostřednictvím tzv. zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr. 7. Po právní stránce, i s ohledem na návrh žalobkyně, soud posoudil vztah účastníků jako závazek z bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získal; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu má žalobkyně podle § 2993 o.z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla právní předchůdkyně žalobkyně jako jistinu úvěru, jak bylo prokázáno, sníženou případně o platby žalovaného celkem. 8. V tomto případě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti částku 40 000 Kč, žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil pouze 4 000 Kč. Proto soud uložil výrokem I. žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč včetně požadovaného příslušenství, tj. kapitalizovaného úroku z prodlení (jednalo se o zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 25. 3. 2022 do data postoupení pohledávky k 14. 12. 2022) a zákonného úroku z prodlení. Tím, že žalovaný nezaplatil dluh řádně a včas, dostal se do prodlení, a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšný a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu: 1 440 Kč (zaplacený soudní poplatek), advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ a.t.), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.). Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí 3 x 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c/ bod 3 a.t.). Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. b/ a.t.). Náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. činí 378 Kč Celkem tak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 3 618 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.